Jedna, nula – již téměř sedmdesát let od svého vynálezu používají počítače binární kód a s bity pracují pouze pomocí operací ANO, NEBO nebo NE. Tyto operace jsou základem algoritmů všech programovacích jazyků a odvíjejí se od nich všechny složitější příkazy. Je-li tvrzení správné, proveď to (IF, THEN), není-li pravdivé, proveď ono (IF, ELSE). Počítače dodnes otrocky zpracovávají programový kód řádek po řádku a nezáleží na tom, zda používají běžný operační systém Windows, nebo zpracovávají složité kalkulace pro předpověď počasí.
Představte si ale počítač, který umí pracovat nejen s hodnotami „0“ a „1“, ale i s pravděpodobností, že výsledek operace se bude rovnat hodnotě „0“ nebo „1“. Nebude počítat podobně jako děti, které používají pro sčítání prsty na ruce a naučí se, že 1 + 1 =2 a2 + 2 = 4, ale jako dospělý člověk, který pochopí systém x + y = z. Takový počítač nebude pracovat s předem pevně daným kódem, ale bude optimalizován tak, aby stejnou úlohu dokázal zpracovat rychleji a přesněji. Bude sám a nezávisle vyhledávat řešení, na které dnešní programátoři zatím ani nepomysleli, a bude schopen průběžně upravovat a zlepšovat svoji práci. O dospění počítačů se během nadcházejícího desetiletí postarají dvě technologické inovace: neurální sítě a kvantové počítače.
Celý článek si přečtete v Chipu 3/2018.
Koupit časopis Chip
Chip je možné číst v tištěné nebo v digitální podobě na mobilech, tabletech a počítačích.
7 foto
video
