Dědictví Sovětského svazu pod arktickým ledem
Během studené války se Arktida stala klíčovým prostorem pro sovětské jaderné aktivity. Souostroví Nová země sloužilo jako hlavní testovací polygon, kde v letech 1955 až 1990 proběhlo na 130 jaderných testů – v atmosféře, pod zemí i pod vodou. Právě zde byla v roce 1961 odpálena bomba Car, nejsilnější jaderná zbraň v historii s ničivou silou 50 megatun. (Vážila 27 tun, byla 8 metrů dlouhá a v průměru měla dva metry. Z výšky 10,5 km ji vypustil speciálně upravený letoun Tu-95V.) Tyto experimenty zanechaly v oblasti trvalé radioaktivní zamoření.
Kromě testů zbraní Sověti rozmístili po tisících kilometrech arktického pobřeží stovky RTG generátorů. Nejednalo se sice o plnohodnotné reaktory, spíše o zařízení, která kdysi napájela odlehlé majáky a vysílače, nicméně dnes představují tikající bombu. RTG přeměňují teplo z radioaktivního rozpadu na elektřinu. Zatímco Američané používali draze vyráběné plutonium-238, sovětští inženýři se rozhodli pro mnohem levnější stroncium-90 nebo stejně levné cesium-137 nebo cerium-144. Tyto tři izotopy mají jednu společnou vlastnost: všechny jsou odpadními produkty z vyhořelého jaderného štěpení. Ionizační zdroj ohříval soustavu kovových žeber a jak se žebra ochlazovala, polovodič přeměňoval tuto energii na elektřinu. Bohužel, nejběžnější formy RTG nebyly vyrobeny podle přísných norem.
Tato zařízení, vyvinutá v 50. letech, byla ponechána svému osudu bez jakékoli údržby a momentálně u nich hrozí vážné riziko úniku radiace. Tehdejší přístup, kdy zájmy státu měly absolutní přednost před ochranou životního prostředí, se projevil i v dalších oblastech. Do Karského moře byly potápěny poškozené reaktory z ponorek a v Andrejevské zátoce na poloostrově Kola došlo v roce 1982 k vážnému úniku radioaktivních látek. Neodborné nakládání s jaderným odpadem tak vytvořilo problémy, se kterými se potýkáme dodnes.
Mohlo by vás zajímat
Putinovo chřestění jadernými zbraněmi
Napětí kolem Nové země v posledních měsících opět roste. Ruská armáda signalizuje, že je po 35 letech připravena obnovit jaderné testy. Velení testovacího polygonu potvrdilo plnou připravenost a čeká pouze na příkaz prezidenta Putina. Ačkoliv moderní počítačové simulace úspěšně technicky nahrazují fyzické testy, obecně se soudí, že by takový krok byl především demonstrací síly související s válkou na Ukrajině a rostoucími ambicemi Ruska v Arktidě.
Kreml vnímá Arktidu jako strategickou „laboratoř“ pro vývoj a testování nových jaderných systémů. Modernizuje flotilu jaderných ledoborců, které pohánějí nové reaktory RITM-200, a vyvíjí malé modulární reaktory pro zásobování arktických měst energií. V roce 2025 navíc ruský jaderný průmysl slaví 80. výročí.
Zdroj: Norman Einstein/Wikipedia CC BY-SA 3.0
Arktida jako jaderné hřiště velmocí
Sovětský svaz nebyl jedinou velmocí, která v Arktidě zanechala nebezpečnou stopu. V 60. letech byla například v Grónsku objevena tajná americká základna Project Iceworm, která měla pod ledem ukrývat jaderné střely. Dnes se region opět dostává do centra pozornosti i díky snahám administrativy Donalda Trumpa o získání Grónska.
Zájmy Spojených států, které vnímají Grónsko jako klíčový strategický bod pro kontrolu arktických vod a vojenských základen, zvyšují napětí. Zatímco USA posilují svou přítomnost na základně Thule, Rusko rozvíjí plány na plovoucí jaderné elektrárny, které mají zajistit energii pro budoucí těžbu surovin v odlehlých oblastech. Arktida se tak pomalu stává novým místem geopolitického soupeření.
Staré sovětské dědictví přitom nadále ohrožuje křehký ekosystém a bezpečnost, což má dopady například na rybolov v Barentsově moři. Ačkoli mezinárodní spolupráce, například s Norskem, v minulosti pomohla některé kontaminované oblasti vyčistit, současné geopolitické napětí vytváří z Arktidy opět zónu plnou rizik. Zapomenuté reaktory jsou tak mrazivou připomínkou minulosti a přípravy na nové testy zase představují hrozbu pro budoucnost.
Zdroj: argonelectronics.com, arctictoday.com, atommedia.online, dearborn.org, glassalmanac.com
8 foto
