Roboti nahrazují vojáky
Drony, dělostřelectvo s dlouhým dosahem nebo rozptýlené operace ukazují, že moderní bojiště vyžaduje jiný přístup. Vedle těžké techniky proto nabývají na významu i menší autonomní platformy, které mohou převzít část rizika i fyzické zátěže. Právě to bylo vidět při nedávných cvičeních v americkém výcvikovém centru JRTC v Louisianě.
Nešlo přitom o žádnou laboratorní demonstraci. 101. výsadková divize nasadila robota Hunter Wolf přímo do náročných scénářů, kde plnil reálné úkoly. Kromě přepravy materiálu v obtížném terénu zvládal i roli jakéhosi „hlídače“, kdy byl vybaven dálkově ovládaným kulometem ráže 12,7 mm. To dobře ilustruje posun od jednoduchého robotického nosiče k univerzálnější platformě, která dokáže pomáhat i s ochranou jednotek.
Mohlo by vás zajímat
Důležitý je i samotný kontext testování. JRTC nefunguje jako klasické testovací polygon, kde jde hlavně o to, aby technika splnila parametry na papíře. Výcvik zde probíhá v realistických a často velmi náročných podmínkách, s důrazem na tlak, neznámé prostředí i simulovaného protivníka. Pokud se zde objeví nová technologie, nejde o marketing, ale o ověření, zda má skutečně praktické využití.
Robot Hunter Wolf spadá do programu SMET (Small Multipurpose Equipment Transport), který od začátku mířil dál než jen k odlehčení vojáků od batohů. Armáda požadovala stroj schopný následovat jednotku, fungovat autonomně nebo na dálkové ovládání a zároveň sloužit jako mobilní zdroj energie či komunikační uzel. Konkrétně Hunter Wolf jde ještě dál – jde o hybridní šestikolové vozidlo s nosností kolem jedné tuny, dojezdem přes 300 kilometrů a schopností generovat elektrickou energii až do 15 kW.
Mohlo by vás zajímat
Nejprve Čína, teď i USA
Celý projekt tak není jen o jednom stroji, ale o širší změně přístupu. Americká armáda otevřeně mluví o těsnější spolupráci mezi vojáky a autonomními systémy. Vývoj směřuje k lepší komunikaci člověka se strojem, koordinaci mezi pozemními a vzdušnými prostředky i k tomu, aby roboty zvládaly složitější úkoly než jen přesun z bodu A do bodu B. V praxi to znamená, že bezosádkové platformy mohou převzít zásobování, průzkum nebo částečnou ochranu jednotek a dát velitelům více možností rozhodování.
Zároveň ale nejde o žádnou blízkou revoluci, kdy by roboty nahradily pěchotu. Plně autonomní bojové operace jsou stále vzdálené minimálně několik let. Přesto už dnes vznikají řešení, která se mohou uplatnit v konkrétních rolích. A Spojené státy nejsou jediné – podobný směr vývoje sledují i další země. Bezpilotní pozemní systémy tak postupně přestávají být okrajovou zajímavostí a stávají se běžnou součástí moderních armád.
Zdroj: Army.mil, HDT Expeditionary Systems, National Defense Magazine
5 foto
