Správce úloh nezobrazuje okamžité vytížení
Dave Plummer je bývalý vývojář Microsoftu. Podílel se na integraci podpory pro formát ZIP nebo na nabídce Start pro ikonický systém Windows. Zároveň vytvořil Správce úloh. Nyní vysvětlil, proč tento nástroj nefunguje zcela správně.
Podle Plummerova vysvětlení Správce úloh nepracuje jako „konkrétní“ ukazatel okamžitého výkonu procesoru. Místo toho sbírá data v pravidelných intervalech a z nich následně počítá průměrné vytížení procesoru.
Mohlo by vás zajímat
Zobrazené procento tak nevychází z jednoho konkrétního okamžiku, ale z rozdílu mezi dvěma po sobě jdoucími měřeními. To zásadně ovlivňuje interpretaci výsledků, protože krátkodobé výkyvy se mohou v tomto průměru snadno ztratit.
To znamená, že i když počítač na zlomek sekundy zpomalí, aplikace přestane reagovat nebo dojde ke krátkému záseku, Správce úloh to často ukáže jen jako mírné zvýšení zátěže. Tyto špičky se totiž „rozmělní“ v delším časovém úseku mezi aktualizacemi.
Situaci navíc ovlivňuje i samotný rytmus obnovování dat, který nemusí být dokonale stabilní, takže se mohou objevit drobné výkyvy. Ty ale nejsou chybou, spíše důsledkem toho, že systém pracuje s diskretními snímky výkonu místo nepřetržitého měření.
Z tohoto pohledu je Správce úloh především orientační nástroj, který má uživateli rychle ukázat stav systému, aniž by ho zatěžoval složitým a nepřetržitým měřením. Jeho cílem je rovnováha mezi srozumitelností, přesností a nízkou režijní zátěží, nikoli zachycení každé milisekundy chování procesoru.
Zdroj:
Dave's Garage// YouTube
Jak Microsoft počítá vytížení CPU?
Správce úloh stojí na práci s časem, který Windows u každého procesu dlouhodobě eviduje. Každý proces má zaznamenaný čas strávený v uživatelském režimu i v režimu jádra systému, tedy celkový čas, kdy skutečně běžel na procesoru.
Při každé aktualizaci se tato hodnota porovná s předchozím měřením a vznikne rozdíl, který ukáže, kolik procesorového času daný proces využil v daném intervalu.
Aby z toho vzniklo procento, tento rozdíl se následně porovná s celkovým množstvím času procesoru, které v tom samém období spotřebovaly všechny procesy dohromady. Výsledkem je relativní podíl, který vyjadřuje, jak velkou část celkové zátěže systému konkrétní proces tvoří mezi dvěma snímky.
Tento přístup je stabilní a srovnatelný napříč různými situacemi, protože nezávisí na přesné délce obnovovacího intervalu.
Ani tento model ale neodráží dokonale realitu moderních procesorů. Dnešní CPU dynamicky mění frekvenci, přechází mezi úspornými a výkonnostními režimy a mohou být omezeny teplotou nebo spotřebou energie.
Proto stejné procento vytížení nemusí vždy znamenat stejný výkon. Správce úloh tak podle Microsoftu zůstává především praktickým nástrojem pro orientaci v zátěži systému, nikoli přesným měřidlem skutečné výpočetní práce.
Zdroj: Tomshardware
SLEDUJTE TAKÉ: Proč hrajeme dekádu staré hry? Důvody rozebíráme v třetí epizodě videopodcastu Escape
video
