Chip 03/2023: Obrovské vysavače CO2 a filtry oxidu uhličitého, které odfiltrují z atmosféry plyn, jenž poškozuje klima – zní to jako sci-fi, ale už je to realita. Například v Kanadě, Norsku nebo na Islandu v geotermální elektrárně Hellisheidi, kde je od roku 2021 umístěno největší komerční zařízení na zachycování a podzemní ukládání CO2. Filtrační zařízení CO2 Orca od společnosti Climeworks se skládá ze čtyř obrovských kovových boxů, které připomínají kontejnery s lamelami naskládané na sebe. Jsou vybaveny špičkovými ventilátory a filtry, které nasávají oxid uhličitý ze vzduchu, shromažďují ho a následně izolují. Tímto způsobem by mělo zařízení Orca z atmosféry odstranit 4 000 tun CO2 ročně. Pro srovnání, celosvětové emise oxidu uhličitého v roce 2021 činily 37,2 miliardy tun.
Zachycování a ukládání CO2 je jednou z metod geoinženýrství, kterému se také říká klimatické inženýrství. Patří sem technologie, které záměrně mění klimatický systém s cílem zmírnění důsledků klimatické krize. V zásadě existují dva přístupy: Jedním z nich je snížení koncentrace CO2 v atmosféře zachycováním a ukládáním oxidu uhličitého – jako v případě projektu Orca na Islandu. Tento proces se nazývá odstraňování oxidu uhličitého (CDR).
Kromě technologických triků se samozřejmě k pohlcování CO2 používají i tradičnější metody – například zalesňování nebo cílené využívání řas. Na druhou stranu existují i téměř konspiračně působící snaha o řízení slunečního záření (Solar Radiation Management, SRM), jejímž cílem je snížení globálního oteplování tak, že se budeme snažit ovlivnit intenzitu slunečního záření nebo propustnost atmosféry. K tomu by se mohly používat simulace sopečné erupce nebo by se do atmosféry mohla z letadel přidávat síra, která by částečně odrážela sluneční paprsky.
Podrobný článek o technologických možnostech a způsobech ovlivňování klimatického systému Země najdete v Chipu 3/2023.
