Kamera umí naskenovat všechna elektronická zařízení v autě. Následně má údaje k dispozici policie

Jak by to fungovalo v praxi

Představte si běžnou situaci. Jezdíte do práce se stejným kolegou. Kamera u silnice sejme značku vozu, což je údaj, který lze využít v registru vozidel k identifikaci majitele. Vedle kamery je ale ještě umístěn jeden senzor, který zachytí všechny signály zařízení uvnitř auta, tedy váš telefon i chytré hodinky a sluchátka vašeho kolegy.

Po dostatečném počtu jízd začne software některá z těchto zařízení vnímat jako opakující se elektronický podpis spojený s daným vozidlem. Systém tak vytvoří seznam zařízení, která se pravidelně pohybují spolu s autem. Seznam přiřadí k registrační značce a k místům i časům, kdy vozidlo projelo.

Za pár týdnů se jeden z těchto signálů objeví u jiného auta, které figuruje v nějakém vyšetřování. Signál sám o sobě neobsahuje jméno majitele, ale jeho dřívější vazba na známé vozidlo dává vyšetřovatelům stopu. Podstatné je, že vzorec lze vyhledávat i tehdy, když policista číslo značky vůbec nezná.

Kdo za tím stojí

Systém se jmenuje SignalTrace a nabízí ho americká divize společnosti Leonardo. Není to čtečka značek, ale doplněk, který se k těmto kamerám připojuje. Zachytávat má signály Bluetooth, Wi-Fi a rádiové identifikační štítky RFID.

Podle výrobce dokáže ukládat elektronické otisky pro pozdější dotazy a rozpoznat vozidlo i tehdy, když značku nevidí. Jiný firemní materiál uvádí, že technologie pomáhá identifikovat podezřelé podle kombinace zařízení, která u sebe nosí. Patent k systému popisuje, že cílem může být jak vozidlo, tak osoba. Zatím nejde o rozšířenou praxi. Podle dostupných informací je několik senzorů nainstalováno v USA v obci Oxon Hill ve státě Maryland.

Spor o slovo identifikace

Leonardo tvrdí, že systém neidentifikuje lidi a nevytváří databázi občanů podle jejich zařízení. Sbírá prý pouze elektronické otisky ze signálů, které zařízení stejně vysílají, a ty samy o sobě totožnost neprozradí. Protiargument je schovaný přímo v té formulaci. Elektronické podpisy samy o sobě člověka skutečně neidentifikují, jenže SignalTrace není navržený tak, aby fungoval samostatně, nýbrž po boku čteček registračních značek.

Senzor sice z telefonu nevytáhne jméno, policie ale může majitele odvodit propojením s jinými záznamy. Stejný signál se opakovaně objevuje u vozu registrovaného na konkrétní osobu nebo před jejím domem. Stačí dotaz do registru vozidel a jméno je na světě. Člověk se tak může stát součástí vyšetřování jen na základě toho, kde se jeho zařízení opakovaně objevovalo a v čí blízkosti.

Bezejmenný údaj může být osobní

Americké standardy soukromí nespojují identifikaci pouze se jménem. Institut NIST definuje osobní údaj jako data, která umožňují rozlišit nebo vysledovat totožnost osoby – ať už sama, nebo v kombinaci s dalšími propojitelnými informacemi.

Jak snadné to je, ukazuje výzkum publikovaný v časopise Scientific Reports. Vědci zpracovali patnáct měsíců záznamů o pohybu 1,5 milionu lidí. K jednoznačnému určení totožnosti u 95 procent osob v datové sadě stačily čtyři údaje o místě a čase.

Podobným směrem míří i americká judikatura. Nejvyšší soud ve věci Carpenter proti Spojeným státům konstatoval, že lidé mají důvodné očekávání soukromí u záznamů o svém fyzickém pohybu. V rozhodnutí ve věci Chatrie proti Spojeným státům z června 2026 pak dovodil, že získání údajů o poloze představuje prohlídku ve smyslu čtvrtého dodatku ústavy, a doplnil, že i krátkodobé sledování může odhalit politické, rodinné i jiné vazby.

Blízkost jako stopa

Nejhlubší problém je jinde než u identifikace. Systém sleduje, kdy jsou lidé blízko sebe, ale nemůže vědět proč. Opakující se skupina zařízení může odrážet rodinný režim nebo společné dojíždění. Stejně tak ale může zachytit účastníky protestu nebo spolucestující, kteří spolu jedou náhodou. Zařízení si lze půjčit nebo ho nechat v autě. Ani správné přiřazení zařízení k vozidlu neurčuje, kdo jej v konkrétní den nesl.

Vzorec ale směřuje pozornost policie. Leonardo uvádí, že systém má sloužit k rozvíjení vyšetřovacích stop. Ty pak ovlivňují, o které záznamy si vyšetřovatel požádá a čí pohyb prověří podrobněji. Než k signálu někdo připojí jméno, odvozená vazba už podobu vyšetřování ovlivnila.

Sílu takového odvozování ukazuje studie z časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences. Vzorce blízkosti a volání u 94 účastníků umožnily správně zařadit 95 procent oboustranně potvrzených přátelství. SignalTrace pracuje jinak a žádná nezávislá studie u něj srovnatelné výsledky neprokázala, princip ale platí.

Marketing versus technická realita

Bezpečnostní výzkumník Ryan O'Horo ale našel mezi inzerovanými schopnostmi a fyzikou několik mezer. Například tu, že elektronika nevysílá identifikovatelná data nepřetržitě, takže senzor musí telefon zachytit ve správný okamžik. Vysílání navíc probíhá na různých kanálech a jediná anténa je má problém sledovat všechny najednou. Ploché anténní panely, jaké systém používá, nezachytí frekvence, na kterých pracuje většina běžných senzorů tlaku v pneumatikách. Mikročipy pro zvířata jsou čitelné jen na vzdálenost několika centimetrů, marketing tím nejspíš míní obojky s Bluetooth.

Jenže právě u Wi-Fi a Bluetooth je situace jiná. Ty jsou všude, fungují na velkou vzdálenost a jsou vůči sledování obzvlášť zranitelné. A skenování Wi-Fi a Bluetooth už dnes umí i některé běžně nasazené kamery jiných výrobců. Část možností je tedy nadsazená, ale ta podstatná je reálná už dnes.

Kde je hlavní posun

Díky chatbotům a AI agentům je analýza dat stále levnější, což platí i pro sledování. Zásadní změna ale není v technice, nýbrž v postupu. Vyšetřovatel už nemusí začínat od známé osoby nebo vozidla. Může začít od opakujícího se vzorce pohybu a blízkosti a teprve pak zjistit, kdo s ním souvisí. Právě proto se z bezejmenného údaje může stát údaj identifikující, aniž by kdekoli figurovalo jméno.

Běžný uživatel se brání jen omezeně. Pomůže náhodné střídání MAC adres, které dnes nabízejí moderní verze Androidu i iOS, a vypínání Bluetooth a Wi-Fi tam, kde nejsou potřeba. Podstatu problému to ale neřeší, ta je systémová a odpověď na ni leží v pravidlech, ne v nastavení telefonu.

Zdroj: Leonardo, Leonardo, The Drive, Ryan O'Horo, Android Authority, The Independent, Techspot