Ajťák radí: Jak správně vybrat televizi? Úhlopříčka je důležitá, ale pohlídejte si i další detaily

Hlavním kritériem při výběru nového televizoru by neměla být cena ani značka. Ačkoliv nastavit si rozpočet je klíčové, protože podle toho si určíte cenový strop a můžete podle něj porovnávat parametry mezi různými modely. Značka je zas o vlastní preferenci a může být i záležitostí náklonosti k operačnímu systému v zařízení. Co tedy při výběru televize sledovat? O tom je naše nové video ze série Ajťák radí.

Úhlopříčka: Začněte tím, kde sedíte

Jedním z prvních parametrů bývá samotná velikost televize a úhlopříčka obrazovky. Při této volbě hraje roli především vzdálenost gauče od obrazovky. 

Úhlopříčka se udává v palcích, kde jeden palec odpovídá 2,54 cm. Jako hrubé pravidlo pro běžné sledování se uvádí vzdálenost zhruba 2,5 až 3násobku úhlopříčky, u 4K televizorů ale můžete zvolit větší obrazovku a sedět blíž, protože jednotlivé pixely jsou při stejné velikosti obrazu méně patrné.

Orientačně platí následující poučka, které je dobré se držet: 

• Pokud u sledování televize sedíte ve vzdálenosti kolem 1,5 metru, bude dobře sloužit televize s úhlopříčkou 50" až 55″.
• Při vzdálenosti 2 metry od obrazovky zvolte úhlopříčku zhruba 65″. 
• Při vzdálenosti 2,5 metru a více můžete vybírat obrazovku se 75" až 85″ či větší. 

Doporučené vzdálenosti ale berte jako vodítko, ne jako neměnné pravidlo. 

Konzervativní volba nabídne ostřejší obraz i u běžného vysílání, větší úhlopříčka zase poskytne výraznější „filmový“ zážitek. Pokud často sledujete televizní vysílání v nižší kvalitě, na velmi velké obrazovce může působit méně ostře, takže zvažte kompromis.

OLED, LCD, QLED: V čem je rozdíl?

Nejčastější zmatek panuje kolem technologie panelu. Samotné balení televize je pak přehlídkou různých zkratek. Co tedy znamená, když výrobce na krabici uvádí technologie jako OLED, QLED, LCD a další? Dobré je vědět, že OLED a LCD jsou velmi rozdílné pojmy. 

OLED vytváří světlo přímo v každém pixelu, zatímco LED a QLED jsou typy LCD televizorů s podsvícením. QLED navíc používá vrstvu kvantových teček pro jasnější a sytější barvy, není to tedy „jiný druh OLED“, ale vylepšené LCD.

Každá technologie se hodí na něco jiného. Běžné LED televizory (tedy s LCD panelem) jsou nejlevnější a nabízí široký výběr velikostí, ale znázornění černé a kontrastu bývá slabší. QLED a Mini LED (což je pokročilejší způsob podsvícení LCD, nikoli náhrada OLED) dávají vysoký jas a syté barvy, takže se hodí do světlé místnosti, na sport a zpravodajství. 

OLED díky tomu, že každý pixel svítí samostatně a lze ho zcela vypnout, nabízí výbornou černou, kontrast i pozorovací úhly a vyniká hlavně u filmů a večerního sledování. Jenže i tato technologie má svá „ale“. Obvykle OLED přináší vyšší cenu a také riziko vypálení při dlouhodobém zobrazování statických prvků, jako jsou loga nebo informační pásy. 

Moderní televizory ho omezují ochrannými funkcemi, ale z principu ho nelze zcela vyloučit. Zjednodušeně řečeno: OLED se hodí na kino a večerní sledování, QLED nebo Mini LED do světlého pokoje a k dennímu sledování, běžné LED je dobrou volbou, když se rozhodujete podle co nejnižší ceny.

Rozlišení a obnovovací frekvence: 4K stačí, 8K obvykle ne

Pro většinu domácností je nejrozumnější volbou 4K televize (3840 × 2160 pixelů) s nativním panelem 100 nebo 120 Hz. 

8K (7680 × 4320 pixelů) se obvykle nevyplatí, protože obsah i vysílání v tomto rozlišení jsou zatím omezené a při běžné vzdálenosti sledování nemusí být rozdíl oproti 4K vůbec patrný.

Pozor si dejte na obnovovací frekvenci displeje. V technických specifikacích ověřte, že jde o nativních 100/120 Hz, marketingové údaje o „motion“ nebo „dynamické“ frekvenci totiž nejsou totéž. 

Na běžné pořady a filmy zpravidla stačí 50 Hz nebo 60 Hz, vyšší frekvenci oceníte hlavně u sportu, rychlých scén a při hraní her.

Nezapomínejte, že vyšší rozlišení samo o sobě nezaručí lepší obraz. Sledujte i kvalitu HDR, zpracování obrazu, upscaling (převod obrazu nižší kvality do vyššího rozlišení) a dostupnost aplikací, které používáte.

HDMI porty: Nejsou všechny stejné

A nakonec je tu výbava samotného televizoru. Na něm se může nacházet hned několik portů. Tady je důležité kontrolovat především HDMI. U něj se vyplatí dívat na verzi a na to, který konkrétní vstup ji podporuje. 

HDMI 2.1 slouží hlavně k tomu, abyste z herních konzolí PlayStation 5 nebo Xbox Series X a Series S mohli využít hraní ve 4K s frekvencí až 120 Hz. Samotný port ale vyšší počet snímků nezaručí, hru musí podporovat i konzole, televizor musí mít odpovídající panel a také záleží na volbě vhodného kabelu, který zvládne přenos dat.

Co všechny ty zkratky vlastně znamenají? 4K/120 Hz udělá podporované hry plynulejšími, VRR (proměnlivá obnovovací frekvence) synchronizuje televizi s aktuálním výkonem hry a omezuje trhání obrazu a ALLM automaticky přepne televizor do herního režimu s nízkou prodlevou ovládání. 

Důležitým a často přehlíženým detailem je, že některé televize mají HDMI 2.1 jen na části portů, takže konzoli musíte zapojit právě do toho správného vstupu. Pokud hrajete jen ve 4K a s frekvencí 60 Hz nebo hry vůbec neřešíte, HDMI 2.1 nezbytně nepotřebujete.

Zároveň je fér zmínit, že v dalších letech se očekává nástup nového standardu HDMI 2.2, u něj budete muset ještě pečlivěji sledovat i použité kabely. Na podzim se na trhu začaly objevovat první certifikované kabely s označením Ultra96, které mají datovou propustnost až 96 Gbps, díky čemuž umožní přenášet obraz v rozlišení 4K při obnovovací frekvenci až 240 Hz a rozlišení 8K při 60 Hz.

Zdroj: redakce Chip.cz