Obvody pájel v garáži a světu dal první počítač Apple. Steve Wozniak slaví 76. narozeniny

K elektronice měl Steve Wozniak blízko už od dětství. Vděčil za to především svému otci, který byl inženýrem. Malého Steva bavilo ze všeho nejvíc zkoumat, jak věci fungují pod kapotou. 

Technologií často testoval po svém a nepohrdl ani odvážnými vtípky. Na univerzitě se například naboural do systému, což ho sice stálo místo na škole, ale přesně to ukazovalo jeho bezbřehou zvědavost a nastiňovalo jeho budoucnost.

Jak Wozniakova genialita a Jobsova dravost zažehly revoluci

Když se Wozniak setkal se Stevem Jobsem, narazily na sebe dva úplně odlišné světy. Zatímco Wozniak byl ryzí inženýr a matematický mozek, kterého bavila stavba hardwaru, tak Jobs měl geniální čich na produkt, marketing a zároveň toužil měnit svět.

Wozniak nutně nepotřeboval záři reflektorů, ale spokojil se s tím, že staví věci, které dávají smysl. Jenže bez jeho inženýrské preciznosti by Jobs neměl co prodávat.

Příběh legendárního počítače Apple I

Vznik legendárního počítače Apple I v roce 1976 nebyl o nespoutaném romantickém snění, ale o počítání každého dolaru. Wozniak a Jobs museli rozprodat vlastní věci, aby dali dohromady peníze na první součástky. 

Wozniak ve svých 26 letech navrhl průlomovou jednodeskovou konstrukci, která umožnila zkonstruovat dostupné a funkční zařízení. Apple I ukázal, že počítač už nemusí být jen výsadou obřích sálů a výzkumných ústavů.

Skutečnou revoluci však odpálil až následný model Apple II v roce 1977. Wozniak do něj otiskl svou filozofii: technika musí být srozumitelná, uživatelsky přívětivá a elegantně jednoduchá. 

Tento stroj přinesl do běžných domácností barevnou grafiku i možnost snadného zapojení k televizi. Stal se základním kamenem dalšího úspěchu značky Apple i celého odvětví osobních počítačů.

Skromný vizionář Woz

I když se z Applu stala obří korporace, Wozniak vnitřně zůstal věrný vývoji a řemeslu. V roce 1985 z firmy odešel, protože ho odjakživa přitahovala tvorba a smysluplné projekty, nikoliv korporátní politika nebo dravý byznys. 

Pro veřejnost i komunitu vývojářů tak dodnes představuje autentickou tvář počítačové revoluce. Vidí v něm člověka, který stavěl stroje pro lidi, nikoliv pro investory, kteří pouze sledovali vývoj hodnoty Applu.

Wozniak se netají svou celoživotní vášní k logice a detailu. I proto nepřekvapí, že se na současný boom umělé inteligence dívá s velkým odstupem. 

Přestože uznává technologický pokrok, z výstupů umělé inteligence je často zklamaný. Vadí mu, že generované odpovědi bývají nemastné a neslané, sterilní a až moc synteticky „dokonalé“. Podle něj jim chybí lidský tón, osobní zkušenost a přirozená schopnost přiznat nejistotu.

Proč nepřehlížet Wozniakovu kritiku AI?

Další věc, na kterou Wozniak trefně poukazuje, je povrchnost generovaného textu. AI dokáže vytvořit dlouhé odstavce na dané téma, ale často zcela vynechává ten nejdůležitější detail, na který se člověk ptal. 

Vytváří tak dojem, že rozumí problému, ačkoliv jen hladce kombinuje slova. Zkrátka a dobře stále platí, že naleštěná forma nemusí znamenat, že je obsah věcně správný.

Pohled Steva Wozniaka má váhu proto, že nejde jen o pouhé lamentování teoretika, ale přináší ho člověk, který těží z úspěšné a praktické práce s technologiemi. 

Je mužem, který doslova stál u zrodu osobních počítačů, a dobře ví, jaký je rozdíl mezi skutečným užitkem a pouhým marketingovým produktem.

Lidský faktor jako nepostradatelný základ

Wozniakova skepse vůči AI ale není nutně odmítáním pokroku. Spíš bychom se na ni měli dívat jako na výzvu k lidskému nadhledu.

Umělá inteligence může skvěle posloužit jako pomocník pro základní rešerše nebo struktury textu, ale bez lidského úsudku, emoce a odpovědnosti selhává. Skutečnou hodnotu tak i v éře algoritmů dál tvoří lidé. Přesně tak, jako když Wozniak kdysi v garáži ručně pájel obvody pro první Apple.

Zdroj: Reflex, Seznam Zprávy, Techspot