Americká vesmírná agentura NASA očekává, že Voyager 1 dosáhne této mety ve středu 18. listopadu. Sonda se v tu chvíli bude nacházet více než 26 miliard kilometrů od Země. Rádiovým signálům letícím rychlostí světla tak potrvá přesně 24 hodin, než k nám dorazí. Zařízení odstartovalo před 49 lety a k dosažení celého jednoho světelného roku bude potřebovat dalších 18 tisíc let.
K přiblížení k jiné hvězdě pak uplyne více než dvojnásobek této doby. Projektová manažerka Suzanne Dodd vnímá sondu jako vyslance Země a označuje ji za mimořádný národní poklad, který doma vyvolává pocit úžasu.
Mohlo by vás zajímat
Práce snů mimo Zemi? NASA hledá astronauty, ale čas se krátí. Bez jedné podmínky nemáte šanci
Celosvětová oslava pomocí Morseovy abecedy
NASA chce tuto událost náležitě oslavit a vyzývá lidi ze všech koutů světa, aby se zapojili. V úterý po západu slunce mohou lidé vzít své mobilní telefony nebo baterky a vyslat k noční obloze vlnu zlatého světla. Pomocí Morseovy abecedy mají lidé vyblikat písmena V, G a R, což je volací znak sondy Voyager.
No other traveler has ever journeyed so far from home. Voyager 1 is about to become the first human-made object to reach a distance of one light-day from Earth, or about 16 billion miles. ½ https://t.co/uETo8DHUF1
— NASA Solar System (@NASASolarSystem) November 10, 2026
Dvojčata na cestě ke hvězdám
Navzdory občasným potížím, které jsou pro takto staré stroje typické, pokračují Voyager 1 i jeho dvojče Voyager 2 v odesílání vědeckých a technických dat. Obě sondy se řítí různými směry rychlostí 61 tisíc kilometrů za hodinu. Ačkoliv Voyager 2 odstartoval v roce 1977 o dva týdny dříve než jeho sourozenec, hranice jednoho světelného dne dosáhne až v roce 2035.
Voyager 1 v letech 1979 a 1980 proletěl kolem Jupiteru a Saturnu, načež opustil sluneční soustavu a v roce 2012 vstoupil do mezihvězdného prostoru. Jeho dvojče navštívilo kromě těchto dvou planet také Uran a Neptun, pořídilo úchvatné fotografie a do mezihvězdného prostoru vstoupilo v roce 2018.
Vesmírná meteorologická stanice v rukou veteránů
Sondy posílají téměř každý den podrobnosti o dosud neprobádaném prostředí. Měří sílu a směr magnetického pole a zachycují údaje o okolním tlaku, prachu a galaktickém kosmickém záření. Podle Suzanne Dodd, která na projektu pracuje od roku 1984, fungují trochu jako meteorologické satelity. Řízení letu v Laboratoři tryskového pohonu v kalifornské Pasadeně zajišťuje jen malý tým, který vysílá příkazy zhruba jednou týdně.
Pokud se objeví problémy, provoz se zintenzivní a na pomoc občas přicházejí i důchodci, kteří na projektu v minulosti pracovali. V září technici dokončili úsporná opatření pro tuto sondu poháněnou plutoniem, v říjnu s ní ale krátce ztratili kontakt a příčinu výpadku stále zjišťují.
Sister ship Voyager 1 is currently ~23h 59m 38s of light travel time from Earth (2026:319:120000:1L)
— NSFVoyager2 (@NSFVoyager2) November 15, 2026
Bleděmodrá tečka a zápisy v knize rekordů
Díky odbornosti a péči týmu funguje Voyager 1 dál a sbírá zápisy v Guinnessově knize rekordů. Kromě toho, že doletěl nejdále ze všech lidských objektů, pořídil v roce 1990 také nejvzdálenější fotografii Země z prostoru za Neptunem. Snímek se stal známým jako Bleděmodrá tečka.
Astronom z Cornellovy univerzity Carl Sagan, který byl členem zobrazovacího týmu, tehdy při představení snímku uvedl, že právě na této modré tečce prožil svůj život každý člověk, o kterém jsme kdy slyšeli, a označil ji za velmi malé jeviště ve velké vesmírné aréně. Bill Nye z organizace Planetary Society, kterou Sagan v roce 1980 spoluzaložil, v prohlášení dodal, že ačkoliv většina dnes žijících lidí ještě nebyla na světě, když sondy startovaly, tyto mise zasáhly každého z nás.
Zlatá deska jako časová schránka pro budoucnost
Sagan stál také za vznikem Zlaté desky. Každá ze sond nese pozlacenou gramofonovou desku o průměru 30 centimetrů (12 palců), která obsahuje pozdravy v 55 jazycích, obrázky a diagramy.
Sagan na ni zařadil i hlas svého tehdy šestiletého syna Nicka se vzkazem od dětí z planety Země. K desce přidal i jehlu a návod k použití pro případného nálezce. Suzanne Dodd popsala desku jako časovou schránku života na Zemi z roku 1977 a vyjádřila naději, že ji možná za tisíc let někdo nebo něco najde.