Cílem Artemis je výstavba měsíční základny. Americká těžba surovin ale může narazit na mezinárodní právo

Program Artemis má ambiciózní cíl. NASA s ním míří k dlouhodobé přítomnosti lidí na povrchu Měsíce. Zapomeňte na krátké návštěvy v 60. a 70. letech. Lidstvo má expandovat mimo vlastní planetu. Jenže právě tahle ambice vyžaduje velkou logistiku.

Artemis chce na Měsíci zůstat déle a otevírá dveře k těžbě

Pokud mají astronauti trávit na místě týdny až měsíce, není možné na Měsíc dovážet každou kapku vody a každý kilogram materiálu. NASA proto počítá s využíváním tamních zdrojů.

V souvislosti s programem Artemis se často zmiňuje voda, která je nutná například pro výrobu paliva, dále helium‑3 jako potenciální energetický zdroj nebo vzácné zeminy včetně skandia využívaného v elektronice. 

Zatím se vše řeší v rovině teorie. Dokud neproběhne detailní mapování a posouzení, nelze spolehlivě říct, jak dostupné a využitelné tyto suroviny skutečně jsou. Přesto jsou těžba a zpracování zdrojů z Měsíce častým tématem debaty v souvislosti s budováním měsíční infrastruktury.

Smlouva vymezuje jasná pravidla, ale u surovin je sporná

Při dobývání vesmíru před 60 lety vznikla mezinárodní dohoda Outer Space Treaty, která se dá volně přeložit jako smlouva o vesmíru. Ta se stala základním rámcem, jak se mohou světové mocnosti chovat v kosmu. 

Její klíčové pravidlo je jasné: žádný stát si nesmí nárokovat suverenitu nad tělesem ve vesmíru. Měsíc tedy „nepatří“ žádné zemi.

Právě u surovin ale vzniká spor o výklad smlouvy, jak upozornil server The Verge. Část právníků varuje, že zákaz přivlastnění souvisí i s těžbou. Pokud stát nebo jeho aktéři začnou získávat zdroje z území, které si nikdo nemůže přivlastnit, zcela jasně to podle nich odporuje smyslu smlouvy. 

Jiní experti ale naopak prosazují výklad, že samotná těžba ještě přece neznamená nárok na území jako takové. Tento spor tak může vytvořit nebezpečný precedent. Jakmile se jednou americká těžba rozběhne, může se proměnit ve standard, po kterém zatouží i další mocnosti, jako například Čína.

USA argumentují dohodou Artemis

Spojené státy ve svůj prospěch vytáhly dohodu Artemis. Není to mezinárodní smlouva, ale jde o dohodu s principy pro vesmírné aktivity, kterou podepsalo více než 60 států. Dokument kromě obecných zásad spolupráce řeší i dva body, které dnes budí největší pozornost. 

Dohoda výslovně připouští těžbu a využití kosmických zdrojů. Zároveň umožňuje vymezovat bezpečnostní zóny kolem míst, kde probíhají lunární aktivity.

V případě bezpečnostních zón nejde o typické vlastnictví, ale vytváří se tím prostor, do kterého ostatní aktéři nemají zasahovat. Kritici však varují, že v prostředí omezeného počtu strategických lokalit může jít o vlivný nástroj. 

Ten, kdo se k místu dostane dřív a zahájí činnost, získá výhodu a konkurence se bude muset držet stranou. Podle upozornění odborníků tím vzniká riziko, že si státy budou nárokovat přístup pro danou oblast, ale nebudou si formálně nárokovat právo na vlastnictví území.

Snahu USA musí bedlivě sledovat Čína

Zcela jistě jde o politickou a právní hru. Pokud velká skupina zemí přijme určitou praxi jako legitimní, může to v mezinárodním právu posilovat postoj, že je takové jednání v souladu s mezinárodním právem. 

U těžby na Měsíci proto vzniká obava, že opakovaná tolerance bezpečnostních zón a extrakce surovin posune hranici toho, co budou mocnosti považovat za přijatelné.

Je také velmi pravděpodobné, že dohodu Artemis bude rozporovat Čína. Ta se pod ní totiž nepodepsala a sama buduje vlastní lunární program. Součástí toho je i plán společné základny s Ruskem označované jako Mezinárodní měsíční výzkumná stanice (ILRS). 

Současný vesmírný souboj se tak pomalu proměňuje v soutěž o přístup k orbitám, klíčovým lokalitám i materiálům. Zatím to zní jako scénář ze sci-fi filmu. 

Jenže úspěšný start mise Artemis II a další plány USA ukazují, že u budoucích měsíčních základen se nebudou řešit jen technologie a náklady na výstavbu. Současně se stanou zkouškou pro celou geopolitiku.

Zdroj: The Verge