Od žárovkového kartelu k vypínači na dálku
Záměrné zkracování životnosti výrobků není nový vynález. Už v roce 1924 se přední světoví výrobci žárovek, včetně Philipsu a General Electric, tajně dohodli v rámci takzvaného Phoebusova kartelu, že jejich žárovky nesmí svítit déle než 1 000 hodin. Přitom tehdy běžná žárovka vydržela klidně 2 500 hodin. Kdo vyrobil odolnější produkt, platil pokutu.
Dnes výrobci k podobnému výsledku nepotřebují fyzicky měnit žádné součástky. Stačí jim vzdálená aktualizace firmwaru. Zařízení fyzicky funguje dál, ale výrobce z něj softwarem odstraní funkce, zablokuje kompatibilitu nebo ho celý přesune za hradbu měsíčního předplatného.
Mohlo by vás zajímat
Sony: zakoupená Bravia toho bude umět méně
Jedním z nejčerstvějších příkladů je Sony. Podle informací odborných portálů plánuje výrobce od konce května 2026 prostřednictvím softwarové aktualizace odebrat funkce z řady svých televizorů Bravia. Dotknout se to má i prémiových modelů z let 2023 a 2024, mimo jiné řad A95L, Bravia 7, 8 a 9.
Z televizorů zmizí loga programových stanic, náhledy pořadů a možnost ovládat set-top boxy, jako jsou Sky Q nebo MagentaTV. Tedy přesně ty funkce, které byly inzerovány při prodeji. Jde přitom o zařízení v ceně několika desítek tisíc korun, stará jen tři roky. Sony své kroky zdůvodňuje optimalizací backendových služeb. Zákazníci, kteří si televizor koupili s určitými funkcemi, mají ale důvod cítit se podvedeni.
Nejde přitom o první takový případ v historii firmy. Sony v minulosti odebralo uživatelům PlayStationu 3 možnost nainstalovat Linux a u starších modelů televizorů přestaly fungovat aplikace jako YouTube nebo Netflix – ne proto, že by hardware nestačil, ale protože výrobce prostě přestal aktualizovat certifikáty.
Mohlo by vás zajímat
HP: Tiskárna, která se rozhodne nespolupracovat
Tiskárny HP jsou v oblasti plánovaného zastarávání takřka učebnicovým příkladem. Výrobce zavedl funkci nazvanou Dynamic Security, která prostřednictvím aktualizace firmwaru dokáže rozpoznat neoriginální inkoustové kazety a zablokovat tisk. Tiskárna přitom fyzicky funguje, hardware je v pořádku. Software jí ale prostě odmítne dovolit pracovat, dokud uživatel nezakoupí originální náplň s čipem HP.
Aktualizace firmwaru z počátku roku 2026 například zablokovala kazety třetích stran i v zařízeních starých téměř deset let, jako je například model OfficeJet Pro 7720. Problém se nevyhýbá ani originálním kazetám – v březnu 2025 bylo hlášeno, že jedna z aktualizací zablokovala tiskárny řady LaserJet 200 dokonce i s originálním tonerem.
HP navíc provozuje předplatitelský program Instant Ink. Pokud zákazník přestane platit měsíční poplatek, v přepočtu řádově stovky korun měsíčně, tiskárna se zablokuje. I kdyby v ní fyzicky zbývaly litry barvy. HP čelí kvůli těmto praktikám hromadným žalobám v USA, EU i Kanadě, přesto ve své strategii pokračuje. U některých multifunkčních zařízení také nebylo možné skenovat, když v nich nebyl inkoust. Ten ale pro skenování samozřejmě není potřeba.
Mohlo by vás zajímat
Auta: Hardware je, ale funkce se musí zaplatit zvlášť
V automobilovém průmyslu se trend posunul ještě dál. Technika v autě fyzicky existuje, ale bez zaplacení měsíčního poplatku ji software jednoduše nepustí k akci. Automobilky jako Mercedes-Benz nabízejí připojené služby zdarma jen po dobu tří let. Poté může prodloužení vyjít až na přibližně 8 000 korun ročně. BMW účtuje za balíčky kolem 250 korun měsíčně, Audi pak podle zvoleného tarifu 320 až 400 korun měsíčně.
Po vypnutí těchto služeb mohou přestat fungovat věci jako živá dopravní data, dálkové předehřívání nebo kontrola nabíjení přes mobilní telefon. BMW zašlo ještě dál a zkoušelo nabízet jako placené předplatné dokonce vyhřívání sedadel – hardware byl v autě přítomen fyzicky, ale software ho zamykal. Po vlně odporu zákazníků od tohoto modelu ustoupilo a výkonný ředitel divize přiznal, že šlo o chybu.
Zvlášť problematický je trh s ojetými vozy. Kupující často vůbec netuší, které funkce jsou součástí trvalého vybavení, které jsou vázány na osobu původního majitele a které prostě jednoho dne vyprší. Známý je případ, kdy Tesla softwarově omezila kapacitu baterie u ojetého vozu, protože nový majitel si za vyšší dojezd „nezaplatil“, i když původní majitel jej měl k dispozici.
Mohlo by vás zajímat
Předplatné za autonomii
Po vlně odporu zákazníků proti zamčeným vyhřívaným sedadlům si automobilky našly nový, mnohem výnosnější terč – systémy asistované jízdy. Tesla nabízí svůj balíček Full Self-Driving za přibližně 2 500 Kč měsíčně, Ford BlueCruise vychází na asi 1 800 Kč měsíčně, GM Super Cruise na 1 460 Kč měsíčně a Rivian Autonomy+ na 1 800 Kč měsíčně nebo jednorázově přes 90 000 Kč. Lucid plánuje tarify od 2 600 do 7 250 Kč měsíčně. General Motors skončil rok 2025 s více než 620 000 předplatiteli Super Cruise, meziročně o 80 % více, a jen tento systém přinesl tržby přesahující 5,8 miliardy korun.
Zásadní problém ale spočívá v tom, za co přesně se platí. Všechny tyto systémy jsou zatím na takzvané úrovni Level 2. Auto sice samo řídí, brzdí a přidává plyn, ale řidič musí neustále sledovat provoz a být připraven kdykoliv převzít kontrolu. Nikdo si tedy nepředplatil „neprovozování auta“. Předplatil si pohodlnějšího pomocníka, za jehož chyby stále ručí on sám.
Hranice mezi férovým a neférovým předplatným přitom není nijak složitá. Pokud předplatné pokrývá reálné průběžné náklady výrobce (aktualizace map, cloudové zpracování dat, zákaznická podpora, konektivita), lze ho obhájit. Problém nastává tehdy, když měsíční platba neodemyká žádnou skutečnou průběžnou službu, ale pouze snímá softwarovou pojistku z funkce, která v autě fyzicky existuje a žádné průběžné náklady nevyžaduje. Přesně to byl případ vyhřívaných sedadel u BMW. A přesně tohle je důvod, proč má smysl sledovat, kam tento trend míří dál.
Smart home a reproduktory: Když zkrachuje výrobce, zařízení nejde
Plánované zastarávání 2.0 tvrdě zasahuje i oblast chytré domácnosti. Německá firma Gigaset Communications po svém úpadku v březnu 2024 okamžitě vypnula všechny cloudové služby. Nefunkční zůstaly i systémy pro nouzové přivolání pomoci seniorům. Věřitelé dostali prázdnou konkursní podstatu, zákazníci nefunkční zařízení. Podobně dopadla firma Devolo, která ke konci roku 2025 vypnula svou chytrou domácí centrálu Home Control.
Asi nejznámějším příkladem z posledních let zůstává případ Sonos. Po aktualizaci aplikace v květnu 2024 zmizely z chytrých reproduktorů funkce jako budík, časovač vypnutí, ekvalizér nebo přístup k lokální hudební knihovně. Zákazníci byli pobouřeni. Generální ředitel Patrick Spence na začátku roku 2025 pod tlakem kritiky rezignoval.
Sonos přitom v minulosti zavedl i takzvaný Recycle Mode – aby zákazník dostal slevu na nový model, musel software starý, stále funkční reproduktor nenávratně zablokovat. Po vlně odporu od toho firma ustoupila.
Co na to říká zákon
Právní ochrana v některých zemích už existuje, ale má mezery. Zákon v ČR nějakou ochranu nabízí, ale na záměrné softwarové oklešťování funkcí nestačí. Například podle občanského zákoníku musí prodejce zajistit, že digitální produkt funguje po dobu, která je u takového zboží obvyklá. Pokud výrobce vydá aktualizaci, která funkce sníží nebo odebere, může to být považováno za vadu. Zákon o ochraně spotřebitele zakazuje klamavé obchodní praktiky. Pokud byl televizor nebo tiskárna prodán s určitými funkcemi a ty jsou pak softwarově odebrány, mohlo by to být klasifikováno jako klamavé jednání. Česká obchodní inspekce (ČOI) je místem, kam se lze v případě podezření na klamavé praktiky nebo odmítnutí opravy obrátit.
Evropská unie přijala v červnu 2024 směrnici, která posiluje postavení spotřebitelů v oblasti oprav. Mimo jiné prodlužuje dobu odpovědnosti prodávajícího o dvanáct měsíců v případě, že se spotřebitel rozhodne pro opravu namísto výměny vadného zboží.
Přímé právní sankce za plánované zastarávání jsou v Evropě stále vzácné. Průkopníkem je Francie, která zavedla trestní postih – až dva roky odnětí svobody a pokutu až do výše 5 % ročního obratu společnosti. Hlavním problémem při aplikaci je ale prokázání úmyslu výrobce záměrně zkrátit životnost produktu. Výrobci zpravidla předkládají technická nebo bezpečnostní odůvodnění svých rozhodnutí, což činí dokazování velmi náročným.
Zdroj: chip.de, chip.pl, mezha, Techradar, EU, IEEE, Sony, Saveri, Drive
8 foto
