Daleký cestovatel z jiné galaxie
Každý rok okolo Země v pozorovatelné vzdálenosti proletí zhruba tři komety, ale celkový počet průletů bude nejspíše vyšší, protože mnoho z nich se astronomům nepodaří ani zaznamenat. Většina z těchto komet pochází z naší galaxie Mléčná dráha, ale nyní se vědcům podařilo zachytit něco velmi vzácného.
Jedná se o kometu 3I/ATLAS, která do naší blízkosti doputovala až z hlubokého vesmíru, tedy cestuje z oblasti mimo naši sluneční soustavu. To se vědcům podařilo zjistit díky analýze plynů, které má tato kometa zcela odlišné než ostatní dříve pozorované objekty z naší galaxie. 3I/ATLAS vyniká i svou extrémně vysokou rychlostí, pohybuje se okolo 209 000 kilometrů za hodinu.
Tento daleký cestovatel byl dokonce vyfocen pomocí sondy Mars Reconnaissance Orbiter ze vzdálenosti 30 milionů kilometrů. Samotná sonda se nacházela poblíž Marsu, takže pořízené snímky jsou v lepší kvalitě, než kdyby byly pořizovány ze Země. Na samotné fotografie se můžete podívat níže, z jasných důvodů nejde o přelomovou kvalitu, protože byly pořizovány z obrovské vzdálenosti.
Teorie ohledně původu komety
Na internetu se ihned po detekci této komety objevily teorie o jejím původu a někteří si dokonce mysleli, že jde o vesmírnou loď kvůli neobvykle vysoké rychlosti, trajektorii, a dokonce i tvaru ohonu. Pochopitelně jde o přirozený vesmírný objekt, který k nám pouze přicestoval z nepředstavitelně velké vzdálenosti.
Za celou dobu pozorování je kometa 3I/ATLAS teprve třetím sledovaným tělesem, které pochází mimo naši sluneční soustavu, a jedná se o nejrychlejší objekt v historii zaznamenaný v naší galaxii. Primárně díky své rychlosti se nejspíše kometě podařilo dostat se tak daleko, protože její rychlost ji činí odolnější proti vlivům gravitačního pole okolních hvězd. Ani naše Slunce nedokázalo ovlivnit její kurz.
Průzkum zblízka u takto vzdáleného a rychlého objektu je pro nás zatím technologicky nemožný, ale co není dnes možné, může být za deset či dvacet let standardem. Přesto se vědcům podařilo zjistit, že její ohon z plynů a prachu obsahuje oxid uhelnatý či amoniak, díky čemuž dokáže měnit jas mnohem rychleji.
Zdroj: NASA, National Geographic