Výuka s tabletem

Součástí projektu se stal i závěrečný výzkum. Výzkumného šetření se zúčastnilo 29 žáků prvního stupně, 273 žáků druhého stupně a studentů gymnázií a 67 učitelů. Výzkumníci uskutečnili v každé škole také osobní rozhovory s 10 vybranými žáky a učiteli zapojenými do projektu a analyzovali modelové hodiny. Z výsledků výzkumu mimo jiné vyplynulo, že hodiny v digitální třídě baví 97 procent žáků prvního stupně a 93 procent uvedlo, že se pomocí tabletů naučilo novým dovednostem. Až 81 procentům žáků druhého stupně připadaly hodiny zajímavé a stejné procento dotázaných nesouhlasí s tvrzením, že jsou hodiny v digitální třídě obtížné. Celkově chce 85 procent dětí ve výuce s tablety pokračovat, většina by navíc chtěla převést učebnice do elektronické podoby, používat tablety ve škole ve více hodinách a nosit si je domů.

Učitelé uvedli, že v průběhu trvání projektu došlo u žáků ke zvýšení motivace, aktivity, samostatnosti a do výuky se zapojily i slabší děti. Výzkum dále ukázal, že tablet výrazně napomáhá inkluzi žáků – ať už se speciálními vzdělávacími potřebami, problémovým chováním, poruchami pozornosti. Rozšiřuje také možnosti individualizované výuky nadaných žáků.

Projekt kladl zvýšené nároky především na učitele. Ti se shodli na tom, že příprava na vyučování pro ně byla z počátku časově náročnější. Výuka s tablety vyžaduje neustálé sledování vývoje, začleňování nových aplikací a reagování na upgrady systémů. „Na začátku jsem si vůbec nedovedla představit, jakými rozličnými způsoby lze tablet využít. Asi nebude překvapením, že žáci jsou často lepší než já, tablet pro ně prostě není nic neobvyklého,“ konstatovala Petra Červenská, učitelka pražského Gymnázia U Libeňského zámku a dodala: „Moc se mi líbí, že s tabletem jsme mobilní. Můžeme pracovat ve třídě, na exkurzi nebo doma. Při výuce jazyků nebo přírodních věd je tablet nepostradatelným pomocníkem.“

Výsledky výzkumu a zkušenosti z projektu Škola dotykem byly prezentovány na konferenci ŠKOLA DOTYKEM živě 9. června v Praze.

Ukázalo se také, že tablet je skutečně individuální nástroj – každý student i učitel by měl mít svůj vlastní, neměl by být nucen se o něj s někým dělit a měl by mít možnost si ho brát domů, což na všech školách možné nebylo. Je ale jasné, že tablety nejsou všemocné, s výukou sice pomohou, ale nehodí se na vše a nenahradí zcela další pomůcky a způsoby učení.