Co znamenají číslice na platební kartě? Šestnáct znaků, které toho řeknou víc, než čekáte

Každá karta prozradí, kdo ji vydal

Číslo platební karty podléhá mezinárodnímu standardu ISO/IEC 7812. To znamená, že každá číslice má přesně definovanou roli a nic tam není náhodou. Začněme úplně od začátku, tedy od první číslice.

Ta se odborně nazývá Major Industry Identifier (MII) a určuje odvětví, do kterého vydavatel karty patří. 

• Číslo 3 patří American Expressu a dalším kartám z oblasti cestování a zábavy.
• Číslice 4 patří společnosti Visa.
• Číslo 5 má Mastercard.
• Číslo 6 označuje karty jako Discover nebo čínský UnionPay. 
• Číslo 8 označuje telekomunikace. 
• Číslo 9 označuje státní registry. 

Takže jen z první číslice poznáte, o jaký typ karty přibližně jde, ještě než se podíváte na zbytek.

BIN: šest až osm číslic, které identifikují vaši banku

Prvních šest číslic dohromady tvoří takzvaný Bank Identification Number, dnes označovaný jako Issuer Identification Number (BIN nebo IIN). Tento blok jednoznačně identifikuje konkrétní banku nebo instituci, která kartu vydala, a také typ karty, tedy jestli jde o kreditní, debetní, předplacenou, nebo firemní kartu.

Platební brány a e-shopy mají přístup k databázím BIN čísel, takže než vůbec začnete platit, systém z prvních číslic pozná, o jakou banku a zemi se jedná. V posledních letech se standard rozšířil z šestimístného na osmimístný BIN, protože kombinací prostě ubývá s tím, jak přibývá vydavatelů karet po celém světě.

Prostřední část patří vám

Číslice následující za BIN až do předposlední pozice představují unikátní identifikátor vašeho účtu, který je přidělený bankou. Nejde o číslo běžného bankovního účtu, ale o interní ID karty v systémech vydavatele. 

Každá banka si tuto část generuje podle vlastních algoritmů, a proto dvě různé karty od stejné banky mohou mít podobný začátek, ale zcela odlišnou prostřední část.

Celková délka čísla karty je u karet Visa a Mastercard šestnáct číslic, u American Expressu pak patnáct. Některé starší karty Visa měly dokonce jen třináct číslic, ale dnes je to spíše rarita.

Poslední číslice: matematická pojistka od IBM

A dostáváme se k nejzajímavější části. Úplně poslední číslice na kartě je kontrolní číslice, takzvaný check digit, a nemá nic společného s identifikací banky ani vašeho účtu. Je tam čistě proto, aby systém okamžitě poznal překlep při ručním zadávání.

Vypočítává se pomocí Luhnova algoritmu, který v padesátých letech navrhl Hans Peter Luhn, vědec z IBM. Patent pochází z roku 1954. Dnes se stejný princip používá také u čárových kódů, sledovacích čísel zásilek, čísel bankovních účtů nebo ISBN kódů knih.

Postup je jednoduchý a zvládnete ho i s tužkou a papírem. 

Vydavatel karty to dělá obráceně: nejprve přidělí číslo účtu, spočítá součet a pak zvolí takovou kontrolní číslici, aby byl výsledek dělitelný deseti. Proč to funguje jako ochrana před překlepy? Protože záměna jediné číslice vždy změní součet o hodnotu, která není násobkem deseti, a systém chybu okamžitě odhalí. 

Stejně tak funguje i odhalení záměny dvou sousedních číslic, k nimž při ručním opisování dochází nejčastěji.

Jedinou slepou skvrnou algoritmu je záměna dvojice 09 za 90 nebo naopak, protože obě kombinace dávají ve výpočtu stejný součet. Existují sice dokonalejší alternativy, například Verhoeffův algoritmus z roku 1969, který tuto mezeru odstraňuje, ale Luhnův způsob se prosadil díky jednoduchosti a je dodnes celosvětovým standardem.

Proč systém čísel šetří peníze i čas?

Možná si říkáte, proč se tím vůbec zabývat. Důvod je ryze praktický. Ověření čísla karty u banky stojí čas i peníze, v přepočtu jde o desítky haléřů až jednotky korun za transakci. Pokud e-shop zpracovává tisíce plateb denně, náklady na zbytečné dotazy do bankovních systémů, způsobené pouhými překlepy, se rychle nasčítají.

Luhnův algoritmus je tak rychlý, že ho zvládne vyhodnotit jakýkoli formulář na webu bez nutnosti kontaktovat kohokoli zvenčí. Chyba se zachytí ještě v prohlížeči uživatele. Banka se vůbec nedozví, že k pokusu o transakci došlo.

I Luhnův algoritmus má limity. Co nedokáže odhalit?

Je důležité neplést si dvě věci. Algoritmus ověřuje jen to, zda je číslo karty matematicky platné. Vůbec neřeší, jestli karta skutečně existuje, jestli má majitel dostatek prostředků, jestli nevypršela platnost, nebo jestli karta není zablokovaná. K tomu musí systém teprve kontaktovat banku, a to je ta pomalejší a dražší část procesu.

Luhnův algoritmus je tedy první linií obrany, nikoli kompletním bezpečnostním systémem. Odfiltruje zřejmé nesmysly a překlepy. Zbytek pak řeší autorizační centrum banky.

Takže až vám příště web při platbě okamžitě vypíše chybovou hlášku, vzpomeňte si na pana Luhna. Jeho matematický trik z padesátých let minulého století tiše pracuje v pozadí každé platební karty na světě.

Zdroj: Wikipedia, Scientific American, DCode