Hacknuté kamery místo agentů: Rusko využívá zranitelná zařízení pro špionáž. V Česku jich jsou tisíce

Tisíce kamer jako oči rozvědky

Nizozemská civilní i vojenská rozvědka (AIVD a MIVD) vydala společné varování, ve kterém popisuje, jak ruské státem podporované skupiny systematicky napadají veřejně přístupné IP kamery v zemích EU a NATO. Cílem není sledovat konkrétní domácnosti, ale získávat vojenské zpravodajské informace, tedy trasy vojenských transportů, dodávky zbraní na Ukrajinu nebo pohyb vojenského personálu.

Podle nizozemských úřadů ruská strana propojuje přístup ke kamerám se softwarem na rozpoznávání obrazu. Ten dokáže z tisíců záběrů automaticky vytáhnout to podstatné, tedy typy vozidel, poznávací značky, uniformy nebo náklad. 

Umělá inteligence navíc umí spojovat data z různých kamer dohromady a poskládat z jednotlivých záběrů celkový obraz o pohybu techniky a lidí. Zajímavé tak může být i zdánlivě nudné video z čerpací stanice u dálnice.

Na Ukrajině byla podle dostupných informací data z hacknutých kamer už použita i při pokusech vyřadit ukrajinské vojáky nebo zničit jejich techniku. Mimo Ukrajinu se zatím žádný přímý vojenský útok spojený s touto činností nepotvrdil. Nizozemské služby ale upozorňují, že stejnou taktiku by Rusko mohlo v budoucnu použít i jinde v Evropě.

Přes milion kamer na internetu, tisíce s dírou

Bezpečnostní firma Censys, která se dlouhodobě věnuje mapování zařízení připojených k internetu, po zveřejnění varování provedla vlastní analýzu. V Evropě našla přes milion kamer, které jsou přímo dostupné z veřejného internetu. Nejvíc jich je ve Velké Británii, přes 113 tisíc, následuje Itálie s více než 99 tisíci, Španělsko s 81 tisíci a Turecko se zhruba stejným počtem. Na Ukrajině je vystaveno přes 60 tisíc kamer, v Nizozemsku přes 45 tisíc a u nás v Česku 28 529.

Samotná dostupnost kamery na internetu ještě neznamená, že se lze k jejím záběrům dostat. Podle Censysu ale téměř dva tisíce zařízení v Nizozemsku obsahují známou zranitelnost, která už byla v minulosti reálně zneužita. V celé Evropě jde odhadem o nejméně 87 000 kamer, v nichž je zneužitelná díra prokazatelně přítomná. Jde jen o spodní odhad, protože do počtu nejsou zahrnuty ještě neznámé chyby ani zařízení chráněná pouze slabým nebo výchozím heslem.

Censys napočítal 2 922 kamer v Česku se známou zneužitelnou zranitelností. Řada z nich běží na zařízeních s chybami starými pět až deset let, které výrobci dávno opravili, jenže majitelé kamer aktualizaci nikdy neprovedli.

Jak se dají zranitelné kamery najít?

Hledání zranitelných kamer na internetu není žádná černá magie a nevyžaduje pokročilé hackerské know-how. Bezpečnostní výzkumníci z Censysu popsali postup na vlastním blogu. Vychází se z veřejně dostupných databází zranitelností, které pro danou chybu popisují konkrétní model kamery, typ služby a číslo portu, na kterém zařízení komunikuje. 

Tyto údaje pak stačí zadat do vyhledávače internetových zařízení, jako je právě Censys nebo obdobný Shodan, a systém během chvilky vypíše všechny stroje na internetu, které odpovídají danému vzorci.

Podobně lze najít i kamery, které mají úplně vypnuté přihlašování a vysílají obraz komukoli, kdo zná jejich adresu. U některých výrobců stačí prohledat konfigurační soubor zařízení a zjistit, jestli je v něm anonymní přístup povolený.

Existuje i řada webů, které podobné veřejně dostupné kamery sbírají na jedno místo a nabízejí jejich přehled bez nutnosti cokoliv složitě hledat. Známým příkladem je server insecam.org, který dlouhodobě shromažďuje odkazy na kamery po celém světě, u nichž provozovatel nezměnil výchozí přihlašovací údaje nebo přístup nijak nezabezpečil. Právě takto snadno dostupné zdroje dělají z podobných zařízení zajímavý cíl nejen pro zvědavce, ale i pro zpravodajské služby.

Jak kamery ochránit?

Nizozemské úřady i Censys se shodují na několika základních krocích, které riziko výrazně snižují. Prvním z nich je vypnutí UPnP, tedy funkce, díky které si kamera sama otevře port na routeru bez jakéhokoli ověření. Pro vzdálený přístup je vhodnější použít VPN připojení do domácí nebo firemní sítě, odkud se ke kameře přistupuje jako k jakémukoli jinému zařízení uvnitř sítě. 

Zbytečné protokoly jako SSH, FTP nebo Telnet by měly být na kameře vypnuté úplně, a tam, kde to jde, se vyplatí používat jen zabezpečené varianty protokolů, tedy HTTPS a RTSPS.

Samozřejmostí by měly být silné a jedinečné heslo a dvoufaktorové ověření, pokud to kamera podporuje. Zařízení je dobré oddělit do vlastní sítě, aby případný útočník po proniknutí do kamery neměl automaticky přístup i ke zbytku domácí nebo firemní sítě. Při výběru nové kamery se vyplatí sáhnout po zavedené značce s dlouhodobou podporou aktualizací a hlídat, zda výrobce nadále vydává bezpečnostní záplaty.

I při dodržení všech pravidel doporučují zpravodajské služby omezit záběr kamery jen na to nezbytné, tedy nemířit objektiv na veřejné komunikace, nakládací rampy nebo jiné citlivé objekty, které by mohly mít zpravodajskou hodnotu. V případě, že to kamera umožňuje, skrýt v přenosu údaje, jako je GPS poloha.

Kamera jako slabina nejen ve válce

Přestože zpráva mluví hlavně o vojenském kontextu, stejná logika platí i mimo něj. Nezabezpečená kamera u nakládací rampy továrny, u trafostanice energetické firmy nebo u pobočky banky dokáže nechtěně prozradit směny, harmonogram dodávek, obchůzky ochranky nebo to, který vchod v noci nikdo nehlídá. Útočníkovi navíc vůbec nemusí jít o narušení firemní sítě. 

Jedno zapomenuté zařízení se starou chybou mu může měsíce poskytovat levný a nenápadný přehled o tom, jak provoz reálně funguje.

Kamery připojené k internetu tak zůstávají tím, čím byly vždy, tedy pohodlným nástrojem, který se ale bez správného zabezpečení snadno obrátí proti svému majiteli.

Zdroj: General Intelligence and Security Service (AIVD), Censys, World Monitor, Cybernews