Menu

Youngův PonoPlayer: Čirá radost z hudby

17.02.2015 14:34 | Michal Bareš + Přidat komentář
Youngův PonoPlayer: Čirá radost z hudby

Youngův PonoPlayer: Čirá radost z hudby | foto: CHIP

Skvělý přenosný přehrávač hudby ve vysokém a ultravysokém rozlišení, který se kvalitou reprodukce vyrovná o mnoho dražším hi-fi komponentám. Opravdu přináší to, co Neil Young sliboval.

web-pono-v-porovnani-s-rukou-nahled

Nedávno jsme obdrželi dlouho očekávaný hudební přehrávač PonoPlayer, který jsme si objednali v rámci kickstarterové kampaně Neila Younga už v dubnu minulého roku. Na rozjezd projektu bylo potřeba vybrat 800 000 dolarů, což se povedlo během prvních deseti hodin, a nakonec dalo přes 18 000 účastníků dohromady celkem 6 200 000 dolarů. Pono se tak stalo třetím nejúspěšnějším projektem v celé historii Kickstarteru. My jsme si objednali stříbrnou verzi přehrávače s podpisem Herbieho Hancocka za 399 USD, ke kterým jsme pak museli ještě doplatit 2 500 Kč na dovozní dani a DPH, celkem tedy přehrávač vyšel na necelých 11 000 Kč. Na přenosný hudební přehrávač se to může zdát jako příliš vysoká cena, ale PonoPlayer kvalitou reprodukce překonává i dražší sady komponentového přehrávače a zesilovače.

web-luxman-nahled

Pono jsme testovali jak se sluchátky, tak s kvalitní aparaturou

Hlavní výhodou tohoto přehrávače je kombinace kvalitních komponent (např. ESS Sabre 9018K2M DAC převodník) a schopnosti přehrávat digitální hudbu ve vysokém a ultravysokém rozlišení ve formátu FLAC až do kvality 192 kHz/24 b (9 216 kb/s). Pro srovnání – hudba streamovaná z populárních služeb, jako je například Deezer, má kvalitu 64–320 kb/s, klasické MP3 skladby až 320 kb/s, nekomprimovaný CD disk přehrává 1 411 kb/s. Na PonoPlayeru samozřejmě můžete přehrávat i MP3 a FLAC skladby grabované z vlastních CD disků, ale to by byla trochu škoda. Proto spolu s PonoPlayerem vznikla i myšlenka na založení obchodu, který by prodával high-res a ultrahigh-res hudbu digitalizovanou přímo ze studiových nahrávek. Neil Young přesvědčil největší i malé hudební domy, aby na tento nápad přistoupily, a tak vznikl PonoMusic Store, který bude nabízet hudbu ve formátu FLAC a rozlišení od 44,1 kHz/16 b (1 411 kb/s) přes 48 kHz/24 b (2 304 kb/s) a 96 kHz/24 b (4 608 kb/s) až po 192 kHz/24 b (9 216 kb/s). Tento obchod již dnes nabízí tisíce alb (zatím prý přes 600 000 skladeb, další 2 000 000 čekají ve frontě na zpracování), ale zatím si z něj nelze nic stáhnout. Vzhledem k tomu, že oficiální prodej PonoPlayeru ještě nezačal a mají jej pouze uživatelé, kteří si jej pořídili v rámci akce na Kickstarteru, to lze prominout. Podle informací z PonoStoru je prozatím většina alb dostupná pouze v „CD“ kvalitě 44,1 kHz/16 bitů, ale některá alba Milese Davise, Neila Younga, Simona s Garfunkelem a dalších již mají kvalitu 192/24. Účastníci kickstarterové kampaně budou mít navíc zdarma upgrade zakoupených alb na vyšší kvalitu, pokud se v obchodě lepší verze objeví. Cena alb se pohybuje od 13 do 30 USD, jednu písničku lze stáhnout za 2–3 USD. Bohužel třeba u desek Pink Floyd zatím PonoMusic Store inzeruje jen 44,1/16, ale už se těšíme na Beggars Banquet od Rolling Stones v kvalitě 176,4 kHz/24 b. Obchod dosud funguje pouze v beta-verzi s náhledy budoucích titulů, ale bez možnosti jejich stažení, takže jsme si museli vystačit se dvěma alby Herbieho Hancocka, které byly v ceně zařízení. Sice jsou vzorkovány „jen“ v kvalitě 96/24, i tak jsme ale takhle kvalitní digitální podání reprodukované hudby z přenosného zařízení ještě nezažili a stejný názor měli i všichni audiofilové, fajnšmekři a ostatní lidé, kterým jsme PonoPlayer půjčili do ruky.  

web-pono-detail-na-jacky-nahled

PonoPlayer – detail konektorů

Interní disk má kapacitu 64 GB a do Pona lze vložit i 128GB microSD kartu. V našem případě byla součástí dodávky 64GB microSD karta, na které byla nahrána zmíněná dvě alba od Herbieho Hancocka. Slot pro microSD kartu je snadno přístupný zvenčí, takže kartičky můžete měnit i za chodu. Připojení přehrávače k počítači je snadné, pro přenos hudby není potřeba instalovat žádný software, Pono se prostě přihlásí jako externí disk. Vzhledem k velkým datovým objemům hudby ve vysokém rozlišení (například FLAC soubor Times They Are A-Changing  má v kvalitě 96/24 celých 266 MB) je ale velká škoda, že je Pono osazeno pouze pomalejším rozhraním microUSB 2.0. Kopírování skladeb z přehrávače na záložní disk v počítači probíhá rychlostí okolo 16,7 MB/s, takže 2,12GB album The Imagine Project se kopíruje dvě a čtvrt minuty. Častěji ale budeme nahrávat hudbu z počítače do přehrávače, ale v takovém případě se přenosová rychlost zpomaluje cca na 3–4,5 MB/s, a stejné album se tedy nahrává celkem devět a půl minuty. Chcete-li si do přehrávače nahrát tři nebo čtyři alba, můžete jít v klidu na oběd.

Pono nepracuje s DRM ochranou, takže si na něm můžete přehrávat jakékoliv FLAC soubory, které již vlastníte z dřívějška. Stejně tak si můžete skladby nahrané z Pono obchodu nahrát na pevný disk počítače a přehrávat je z něj. Tak tomu alespoň bylo se dvěma alby, které jsme dostali spolu s přehrávačem, obchod ještě není otevřen, takže situace může být i jiná. Kromě hudebních FLAC souborů Pono podporuje formáty MP3, ALAC, WAV, AIFF a nechráněný AAC. 

PonoPlayer se samozřejmě dodává bez sluchátek. Připojovat k němu obyčejné pecky nemá smysl, my jsme jej zkoušeli nejprve se sluchátky Philips Fidelio M1, jeho možnosti však využila teprve sluchátka Sony MDR-Z7. Sice stojí okolo 16 000 Kč, tedy víc než samotný PonoPlayer, ale kvalitou reprodukce v lecčems překonávají o třetinu dražší sloupové reproduktory Tannoy Revolution DC6T. Zájemci o Pono by tedy měli počítat s další investicí do kvalitních sluchátek, pokud je ještě nemají. PonoPlayer má dva 3,5“ analogové audiovýstupy. První z nich slouží pro připojení sluchátek, druhý je určen pro připojení do hudební sestavy a lze mu nastavit fixní úroveň hlasitosti. Zařízení ale pozná, když do něj připojíte dvoje sluchátka, a v takovém případě jsou oba výstupy stejně regulované.

Již při otevření krásné dárkové krabice jsme byli překvapeni, že přehrávač vypadá o dost větší než na fotografiích. S rozměry 124×52 x38 mma hmotností127 gramůse vejde jen do větších kapes, ale díky trojúhelníkovému tvaru se dobře drží, dá se snadno ovládat jednou rukou a lze jej snadno položit na stůl. 2,5“ barevný dotykový displej se automaticky otáčí na výšku i na šířku. Výběr skladeb ze seznamu umělců, alb, skladeb a playlistů je nutné provádět dotykově na displeji. Pono má kromě něj jen tři ovládací tlačítka: plus slouží k zesílení hlasitosti, minus k zeslabení hlasitosti a kolečko uprostřed ke spouštění a zastavení přehrávání, případně po dvou zmáčknutích pro přesun na další skladbu, po třech rychlých stisknutích pro přesun na skladbu předchozí. Na displeji lze při přehrávání skladby zjistit dostupné detaily o kvalitě nahrávky, umístění a velikosti skladby a údajích z tagu. Na ovládání jsme si zvykli okamžitě, chyběl nám ale fyzický zámek, kterým by bylo možné zamknout tlačítka i dotykový displej. Na displeji i v menu také zcela chybí informace o stavu akumulátoru, tato drobnost ale bude určitě opravena v některém příštím updatu firmwaru. 

web-pono-displej-s-informacemi-o-skladbe-2-nahled

PonoPlayer: displej s detaily o skladbě

Výdrž 2 950mAh Li-Ion baterie (11,15 Wh) udává výrobce na osm hodin přehrávání audia, bohužel už ale není řečeno, v jaké kvalitě a při jak intenzivním využívání displeje. Nám vydržel přehrávač na jedno nabití při poměrně časté práci na displeji pohodlně dva dny v provozu, takže zmíněných osm hodin je spíš pesimistický odhad.

Co se nám na přehrávači Pono (kromě samotné myšlenky návratu ke kvalitnímu poslechu hudby a zpřístupnění studiových nahrávek ve vysokém rozlišení běžným smrtelníkům) líbilo, je samozřejmě kvalita reprodukce. V kombinaci s kvalitním ozvučením (ať už v podobě sluchátek, nebo zesilovače a reproduktorů) a kvalitním hudebním zdrojem nabízí zcela jiný zážitek, než na který jsme zvyklí z MP3 přehrávačů, počítačů nebo mobilních telefonů. Prakticky každý, komu jsme tento přehrávač dali poslechnout, tvrdil, že takhle dobrou hudební reprodukci z takto malého přístroje ještě neslyšel. Kromě sluchátek Sony MDR-Z7 jsme Pono provozovali na zesilovači Luxman L-510 v kombinaci s reproduktory Tannoy Revolution DC6T a kvalitu jeho reprodukce jsme porovnávali se stejnými soubory, přehrávanými z notebooku Asus ZenBook UX201 přes převodník Cambridge Audio DacMagic Plus do stejného zesilovače a reproduktorů. Obě sestavy měly své výhody a některou hudbu hrály lépe, některou hůře, ale kvalita reprodukce byla vyrovnaná. Máme pocit, že si Neil Young Pono nechal naladit pro sebe. Zatímco sestavě s převodníkem CA DacMagic Plus vyhovovala více vážná hudba a Jazz, Pono umí lépe rockově laděné skladby. Rozhodně jsme rádi, že Pono máme, přehrávač nás nezklamal, naopak naše očekávání předčil. Teď už jen zbývá šetřit na nová sluchátka.

Michal Bareš

 

 

Technická data:

 

Podporované formáty  FLAC, MP3, ALAC, WAV, AIFF, AAC (bez DRM)

Max. podporované vzorkování                192 kHz/24 b (9 216 kb/s)

Displej                  dotykový / 2,5“

Kapacita paměti               64 GB interní + 64 GB microSD

Rozměry a hmotnost     124×52×38 mm, 127 g

Audiovýstupy                   2× analogový 3,5 mm

DAC převodník                 ESS Sabre 9018K2M

Akumulátor                       Li-Ion / 2 950 mAh (11,15 Wh)

Připojení k PC                   USB 2.0

Firmware                            v1.0.3

Cena vč. DPH:   399 USD + DPH a dovozní daň, cca 11 000 Kč

CHIP výborný (1,1)


 

Komentáře

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.

Zajímavosti ze světa IT v e-mailu

Stačí odeslat svoji e-mailovou adresu


Nemusíte se obávat, váš e-mail ochráníme. Postupujeme podle těchto zásad a obchodních podmínek. Budeme vás pravidelně informovat o novinkách ve světě počítačů a technologií. Díky newsletteru snadno vyhodnotíme, jestli jsme se vám trefili do vkusu.




Komerční sdělení