Máte Spotify nebo Apple Music? Tolik z vašeho předplatného dostanou umělci, které si přehrajete

Rostoucí byznys streamovacích platforem

Čísla jasně odhalují míru úspěchu streamovacích platforem: podle zprávy Mezinárodní federace fonografického průmyslu (IFPI) dosáhly celosvětové tržby z nahrávek v roce 2024 výše 30 miliard dolarů – a zaznamenaly tak desátý růstový rok v řadě. Příjmy ze streamování tvořily 70 procent z této částky. 

Poprvé tak jen tímto kanálem proteklo přes 20 miliard dolarů (v přepočtu asi 425 miliard korun). Spotify tak mohlo s hrdostí oznámit, že v roce 2025 vyplatilo hudebnímu průmyslu celkem 11 miliard dolarů.

Působivá částka, která však zakrývá nepříjemnou pravdu. Velká část těchto peněz vůbec neskončí u těch, kteří skládají melodie, píšou texty a hrají na nástroje. Vytrácí se ve strukturách odvětví, které plynule přeneslo své vazby z analogové éry hudebního průmyslu do digitálního světa. 

Kanadský publicista Eric Alper tuto situaci vystihl v rozhovoru pro stanici CBC News: „Zatímco Spotify se chlubí výplatou v řádu miliard dolarů, jen zlomek z toho skončí v kapsách těch, kteří hudbu skutečně tvoří,“ řekl Alper.

K pochopení toho, proč se k autorům dostává tak málo peněz, nám pomůže pohled na rozdělení příjmů. Aktuální evropská data z let 2020 až 2024 vykreslují poněkud znepokojivý obraz: přibližně 30 procent příjmů ze streamování si ponechávají platformy samotné, 42 procent připadá na hudební vydavatelství, 5 procent na nakladatelství. Na autory a autorky zbývá asi 10 procent a na výkonné umělce přibližně 13 procent. 

Když všichni přispívají do společného koše

V centru debaty o spravedlnosti stojí tři zásadně odlišné modely rozdělení výnosů, které určují, kdo ze streamování profituje – a kdo odejde (téměř) s prázdnou. Klasický poměrný model (tzv. pro rata) funguje na principu, který se na první pohled jeví jako jednoduchý: platforma shromažďuje veškeré příjmy z předplatného a reklamy do jednoho velkého fondu a rozděluje je úměrně k počtu streamů. Kdo generuje 1 procento všech streamů, dostane 1 procento z fondu.

To zní na první pohled neutrálně, ale při bližším pohledu se ukazuje jako strukturální problém. Z tohoto systému totiž nadměrně profitují především superhvězdy – a to i z předplatného těch posluchačů, kteří jejich hudbu nikdy neposlouchali. I když někdo celý měsíc poslouchá výhradně experimentální jazz, část jeho předplatného přesto plyne Taylor Swift, Drakeovi, Bad Bunnymu a podobným umělcům s velkým dosahem. Jednoduše proto, že tito umělci mají největší podíl na celkovém počtu streamů.

Podle výpočtů různých distributorů vyplácí Spotify – v závislosti na velikosti celkového fondu a celkovém počtu přehrání – 0,003 až 0,005 amerického dolaru za jedno přehrání. Při milionu streamů by to činilo přibližně 3 000 až 5 000 dolarů. 

Tato částka je však zavádějící, protože popisuje pouze hrubou částku, která plyne držitelům práv. Odtud začíná komplexní systém rozdělování, ve kterém si velká vydavatelství, distributoři, nakladatelé a kolektivní správci ponechávají svůj podíl, než se peníze dostanou k autorům.

Nové přístupy

Na konci roku 2023 oznámila Spotify změnu, která v odvětví vyvolala rozruch. Od roku 2024 začal tento lídr na trhu hudebního streamingu vyplácet odměny pouze za ty skladby, které během dvanácti měsíců dosáhnou alespoň 1 000 přehrání. Společnost sama argumentuje, že toto opatření zabrání hromadění milionů drobných částek na účtech, které by kvůli vysokým transakčním nákladům stejně nikdy nebyly vyplaceny. 

Místo toho by těchto 40 milionů dolarů ročně, jak odhaduje Spotify, mělo přinést prospěch „profesionálním umělcům“, kteří jsou nejvíce závislí na příjmech ze streamování.

Realita je však jiná. Tony van Veen, šéf amerického distributora Disc Makers, odhadl skutečnou ztrátu pro nezávislé umělce v roce 2024 na 47 milionů dolarů – peníze, které převážně skončí u velkých nahrávacích společností.

K tomu se přidává téměř neznámý technický detail: Spotify nepočítá hranici 1 000 přehrání jednorázově, ale každý měsíc ji vypočítává znovu. Skladba, která v lednu dosáhne 1 000 přehrání, může v únoru opět klesnout pod tuto hranici a poté již nebude dostávat žádnou odměnu – dokud tuto hranici znovu nepřekročí. Toto průběžné 12měsíční hodnocení dělá z těchto plateb nepředvídatelný a nespolehlivý příjem a tím značně ztěžuje finanční plánování pro nezávislé hudebníky. 

Teoretická spravedlnost

Spravedlivější rozdělení slibuje model user centric založený na uživatelích. V tomto případě směřuje předplatné každého jednotlivého uživatele výhradně k těm umělcům, které skutečně poslouchal. Kdo za měsíc streamuje pouze deset skladeb od deseti různých hudebníků, rozděluje tak své předplatné přímo mezi těchto deset osob nebo kapel, a nikoli poměrnou částkou do celosvětového streamovacího fondu. 

Tento model teoreticky eliminuje křížové financování megahvězd posluchači, kteří jejich hudbu neposlouchají. Navíc výrazně ztěžuje podvody prostřednictvím botů, protože uměle generované streamy profitují pouze ze samotných podvodných účtů.

Realizace se však ukázala být složitější, než se očekávalo. Studie „Centre National de la Musique“, zastřešující organizace francouzského hudebního průmyslu, analyzovala možné dopady změny systému na základě reálných dat ze Spotify a Deezeru.

Výsledek byl tak trochu zklamáním: deset nejstreamovanějších umělců by přišlo o 12 až 17 procent svých příjmů, zatímco většina menších interpretů by z toho měla jen nepatrný prospěch. Studie dospěla k závěru, že změna systému by navíc byla spojena se značnými technickými náklady – což je důvod, proč se dosud jen málo platforem odvážilo přejít na model user centric. 

Robin Hood naruby

V reakci na tlak velkých nahrávacích společností vyvinuly služby Spotify a Deezer od roku 2023 třetí model, který se eufemisticky nazývá artist centric. Základní princip: skladby „profesionálních umělců“ dostávají dvakrát vyšší váhu než skladby „neprofesionálních“ interpretů. 

U Deezeru se za profesionála považuje ten, kdo generuje alespoň 1 000 streamů měsíčně od minimálně 500 různých posluchačů. Navíc se zvýhodňují skladby, které uživatelé aktivně vyhledávají nebo nacházejí v nealgoritmických playlistech – tedy ty, které jim algoritmus pasivně nenavrhuje. 

V nejlepším případě tak může skladba dosáhnout čtyřnásobné hodnoty běžného streamu. Spotify naopak za skladby s méně než 1 000 streamy za měsíc neplatí nic. 

Kritici tento model označují za „superstar centrický“ namísto „artist centrický“. Čísla totiž hovoří jasně. V roce 2020 dosáhlo ve Velké Británii prahu více než 1 000 streamů za měsíc pouze 97 222 hudebníků – což je asi 23 procent všech umělců. 327 000 umělců pod touto hranicí zůstalo. 

Renomovaný britský hudební novinář Mark Mulligan vypočítal, že amatérští umělci bez smlouvy s vydavatelstvím mohli v letech 2020 až 2022 zvýšit své příjmy ze streamování o 60 procent – model artist centric (zaměřený na umělce) však hrozí tento vývoj zvrátit. 

Na začátku roku 2025 šel Deezer ještě o krok dál a společně s francouzskou autorskou společností SACEM zavedl systém artist centric payment také pro vydavatelská práva – jedná se o první uplatnění takového modelu u vydavatelských autorských odměn od počátku éry streamování. Vliv jednotlivých uživatelů na fond autorských odměn navíc omezuje limit: ti, kteří poslouchají více než 1 000 streamů za měsíc, jsou systémem progresivně méně zohledňováni.

Kdo kolik platí?

Kdo si myslí, že výběr streamovací služby má malý nebo vůbec žádný vliv na výdělkové možnosti zúčastněných umělců, se však mýlí: Rozdíly mezi platformami jsou v některých případech značné. Francouzská streamovací služba Qobuz podle vlastních, nezávisle ověřených údajů vyplácí v průměru 0,018 eura za stream – což je zhruba šestinásobek částky, kterou vyplácí Spotify. 

Qobuz je navíc první platformou na světě, která transparentně zveřejňuje své výplatní sazby a nechává je potvrdit externím posudkem. Ve finančním roce 2024 dosáhl Qobuz obratu 117,60 eur na uživatele, zatímco průměr na trhu činí 21,73 eur. 

Tidal, původně spuštěný jako platforma pro umělce pod vedením amerického rappera a byznysmena Jay-Z, vyplácí podle různých zdrojů mezi 0,011 a 0,012 eura za stream – a tím se rovněž výrazně pohybuje nad průměrem. 

Za 1 000 streamů tak umělci na účet přibude mezi 11 a 12 eury. Do roku 2023 sázela služba na „fanouškově orientovaný“ systém výplat, v němž šly poplatky za předplatné přímo nejposlouchanějším umělcům dané osoby – což byla raná forma modelu user centric. Ačkoli Tidal tento systém upravil, platforma zůstává úzce spjata s tématy férovosti odměn a kvality zvuku.

Apple Music se s odhadovanou částkou 0,007 až 0,01 eura za stream řadí do středního pásma. Výhodou oproti Spotify je, že Apple Music nenabízí bezplatnou verzi a všichni posluchači si předplatné skutečně platí. To výrazně stabilizuje sazbu za stream. 

Ve studii americké analytické společnosti Duetti, specializující se na hudební průmysl, překvapil Amazon Music Unlimited výplatou umělcům ve výši 8 dolarů za 1 000 streamů – tato částka je však stále výrazně nižší než to, co vyplácí Qobuz. Deezer se s přibližně 0,006 eura za stream pohybuje uprostřed žebříčku. 

YouTube Music vyniká extrémními výkyvy – v závislosti na tom, zda streamy pocházejí od platících prémiových předplatitelů nebo od bezplatných uživatelů financovaných reklamou. Spotify zůstává s průměrem 0,003 až 0,004 eura za stream na spodní hranici – 1 000 streamů zde vynáší pouze 3 až 4 eura.

Zdroj: Spotify, Apple Music, Deezer, Qobuz, Tidal, YouTube Music