Velké solné jezero v Utahu na první pohled připomíná spíš chemickou laboratoř pod širým nebem než oázu života. Kvůli brutální koncentraci soli v něm nepřežije žádná ryba, což po desetiletí udržovalo mýtus o biologicky prázdné pustině. Jenže biologové z University of Utah teď všem vytřeli zrak.
Přímo v mikrobiolitech – podivných, skálám podobných strukturách z vápence, které pokrývají dno – objevili mikroskopické hlístice. Živočichové si tu neplavou jen tak ve vodě, ale našli si geniální úkryt v naprosto specifické mikroskopické vrstvě u dna, kde se jim daří ignorovat okolní smrtící prostředí.
Mohlo by vás zajímat
Vědci našli život tam, kde neměl být
Klíčem k tomuto biologickému zázraku je tenká, slizká vrstva řas na povrchu zmiňovaných mikrobiolitů. Miniaturní džungle funguje jako dokonalý štít: drží se v ní bakterie a organický spad, což vytváří stabilnější mikroklima, které je mnohem snesitelnější než agresivní voda všude kolem.
Hlístice se v tomto biofilmu pasou na bakteriích. Pro vědu je to důkaz, že při hledání extrémophilů, tedy odolných organismů, nestačí měřit průměrné hodnoty celého jezera. Existují totiž i „kapsy“, kde život dokáže přečkat apokalypsu.
New Worm Species Discovered in Great Salt Lake
— Daily Conversations 🗣️ (@TheDialectic360) January 13, 2026
Scientists uncovered a new nematode, Diplolaimelloides woaabi, in the hypersaline Great Salt Lake, only the third animal able to survive there; named with Indigenous input, it reshapes ecosystem insights. pic.twitter.com/uSC0L1Agrr
Skutečný průlom přišel se vzorky z hůře dostupných částí jezera, které vědci pracně odebrali před čtyřmi lety. Následné genetické testy a skenování pod mikroskopy potvrdilo, že mají v rukou vědecký unikát.
Nový druh dostal jméno Diplolaimelloides woaabi a jde o čistého endemita, který se jinde na planetě nevyskytuje. Pro biology nešlo o jediné překvapení. DNA analýza ukázala, že v sekvencích je ještě jedna neznámá genetická linka. V jezeře tak prokazatelně žije ještě druhý, zatím zcela nepopsaný a bezejmenný druh hlístice.
Tvor menší než blecha přepsal učebnice biologie
Samotný červík je přitom z lidského pohledu naprosto nicotný – na délku měří sotva 1,5 milimetru a v terénu byste ho bez špičkové optiky stoprocentně přehlédli. Pro evoluční biologii má však velkou váhu.
Mohlo by vás zajímat
Rekordní anomálie na Slunci. Čtyřnásobně překonala limity a vědci ji odhalili speciální metodou
Novinky
Tímto nálezem se totiž hlístice staly teprve třetí skupinou mnohobuněčných živočichů v historii, u kterých se potvrdilo, že dokážou ve vražedném prostředí Velkého solného jezera dlouhodobě prosperovat. Do té doby se vědělo jen o žábronožkách a mouchách solných.
Jak se ale tito tvorové do izolovaného prostředí plného soli vůbec dostali? Vědci aktuálně pracují se dvěma scénáři.
Ten první je evoluční: předkové hlístic mohli v oblasti Utahu žít už před desítkami milionů let, kdy západ USA pokrývalo obří vnitrozemské moře. Když vysychalo, červi se miliony let přizpůsobovali novým podmínkám.
Druhá teorie sází na ptačí přenos: mikroskopická vajíčka nebo dospělce mohli na peří či v blátě na nohách přenést migrující ptáci, kteří křižují slaná jezera napříč celou Amerikou.
Mohlo by vás zajímat
Nápověda pro hledání života na Marsu
V běžné přírodě se hlístice používají jako bioindikátory – živé senzory, které svým stavem okamžitě signalizují, že je s ekosystémem něco v nepořádku. V Utahu teď vědci získali unikátní nástroj pro sledování zdraví kolabujícího jezera.
Velké solné jezero navíc funguje jako ta nejlepší analogie mimozemského prostředí. Data o přežití hlístic v takto koncentrované solance okamžitě převzali astrobiologové, kteří modelují, zda by podobně houževnaté formy života mohly existovat v podpovrchových solankách na Marsu nebo na ledových měsících Jupiteru.
Zdroj: Journal of Nematology
6 foto
