Simson Schwalbe (právě z názvu pochází přezdívka vlaštovka) nebyl v někdejším východním bloku jen obyčejným dopravním prostředkem. Pro statisíce lidí představoval dostupnou cestu ke svobodě. Jeho obrovská síla vězela v jednoduché konstrukci, díky níž si majitelé opravili většinu závad sami přímo v garáži.
Poptávka byla v určité fázi dokonce extrémní. Fabrika jeden čas musela dočasně stopnout příjem nových objednávek. Než se výrobní linky po více než dvou dekádách zastavily, opustilo je přes jeden milion ikonických strojů.
Mohlo by vás zajímat
Recyklace baterií z elektromobilů se finančně nevyplatí. Firmy varují před levnými zmetky, ve kterých je málo cenných kovů
Elektromobilita
Ikonický štít a dvoutakt pod kapotou
Srdcem legendy se stal skromný dvoutaktní motor o objemu 50 cm³, který dokázal stroj rozjet na rychlost kolem 60 km/h. V šedesátých letech šlo o víc než dostatečný výkon pro každodenní cestování do práce i na výlety. Co však Schwalbe zásadně odlišovalo od konkurence, byla jeho charakteristická kapotáž s masivním předním štítem.
Ten jezdce skvěle chránil před deštěm a větrem, což na tehdejších malých motocyklech platilo za nevídaný luxus. Když v roce 1986 sjela z pásu poslední klasická vlaštovka, rozhodně to neznamenalo její konec na silnicích.
Po pádu berlínské zdi se ze starého mopedu postupně stal vyhledávaný kult a nostalgický veterán, kolem kterého vyrostla silná komunita. Dodnes tak bez problémů seženete náhradní díly i specializované dílny pro kompletní renovace. Byla to právě tato neutuchající vášeň fanoušků, co otevřelo dveře myšlence vdechnout legendě nový, tentokrát elektrický život.
Mohlo by vás zajímat
Zápach benzínu vystřídala elektřina
Moderního nástupce nejprve začala vyrábět společnost Govecs. Nesnažila se věrně kopírovat nezaměnitelné retro tvary, ale pod plastovou kapotou proběhla technická revoluce. Čmoudící dvoutakt uvolnil místo čistému elektromotoru. Pro majitele to znamenalo konec míchání oleje do benzínu, ale zároveň novou výzvu v podobě plánování dojezdu podle baterie.
Elektrický model se ale na trhu dlouho neohřál. Firma Govecs v roce 2025 zkrachovala a zdálo se, že legenda definitivně končí. Jenže přišla záchrana a do hry vstoupil nový investor. Rodinná firma Emco electroroller, kterou vlastní Gavin a Yasmin von Schweinitzovi , se rozhodla odkoupit celý projekt a opět ho nakopnout k životu.
Původně se pod hlavičkou Govecs vyráběly dvě verze Simsonu Schwalbe. Zatímco základní městská verze dosahovala rychlosti 45 km/h, tak ostřejší varianta byla schopna uhánět až 81 km/h. V závislosti na zvolené baterii se dojezd na jedno nabití pohyboval mezi 60 až 180 kilometry.
Mohlo by vás zajímat
Volba správné verze tak stojí jen na tom, zda potřebujete kličkovat v městských zácpách, nebo plánujete dojíždět z příměstských oblastí.
Výroba Simsonu Schwalbe se vrací domů
Největším překvapením celého restartu je plánovaný návrat domů. Firma Emco electroroller si pronajala areál s výrobními linkami v durynském Suhlu. Jde přesně o místo, kde se v roce 1964 zrodil úplně první originál.
Přestože přesné datum opětovného zahájení prodeje rodina von Schweinitzových zatím drží pod pokličkou, zpráva o návratu ke kořenům může mezi pamětníky vyvolat obrovské nadšení. Simson Schwalbe totiž dostává další šanci dokázat, že poctivý německý design má co nabídnout i v éře elektromobility.
Zdroj: Emco electroroller, Heise.de
video
