Na první pohled to vypadá jako běžný obchod. Z vraku auta se demontují různé komponenty, které se následně prodají dál. Jenže u elektromobilů zavedená pravidla neplatí. Zatímco spalovací auta drží nad vodou poptávka po motorech a převodovkách, baterie z elektromobilů se na vrakovištích mění v čistou sázku do loterie.
Když má majitel štěstí, prodá ji jako náhradní díl za slušné peníze. Když ho nemá, musí akumulátor zrecyklovat. Jenže u toho hrozí, že mu zůstane pouze neprodejný kus techniky, který nikdo nechce.
Mohlo by vás zajímat
Speciální systém téměř vymýtil stáčení tachometru. Teď si chce nová kontrola posvítit na největší problém ojetých elektromobilů
Elektromobilita
Past vedle pasti a účet za desítky tisíc
Jakmile majitelé vrakoviště neprodají baterii na náhradní díly, nastupuje tvrdé vystřízlivění. Jde o nebezpečný materiál, jehož přeprava podléhá přísným předpisům. Převážet jeden jediný kus se extrémně prodražuje, protože náklady nelze rozpustit ve větší zásilce.
Výsledkem jsou situace, kdy recyklační firma nabídne odevzdání baterie se zápornou cenou. Místo zisku tak musí vrakoviště zaplatit v přepočtu přes 40 tisíc korun jen za to, že si ji od něj někdo vůbec odveze.
Zdroj: Shutterstock
Samotný proces recyklace přitom zní rozumně. Akumulátory se mechanicky rozdrtí na jemnou směs, takzvanou „black mass“. Z tohoto tmavého prášku se pak chemicky separují cenné kovy jako lithium, nikl, kobalt nebo mangan, které putují zpět do výroby.
Celá ekonomika tohoto odvětví byla roky postavená na tom, že získané drahé kovy bohatě zaplatí celý náročný proces a ještě zbyde nějaký zisk.
Levnější technologie, které zabíjejí ekonomiku recyklace
Trh se ale mění rychleji než recyklační kapacity. Automobilky stále častěji přecházejí na LFP články (lithium-železo-fosfát). Pro řidiče je to skvělá zpráva, protože auta bývají levnější a baterie vydrží déle.
Pro recyklační firmy je to naopak pohroma. LFP baterie totiž neobsahují drahý nikl ani kobalt. Zůstává v nich prakticky jen lithium, jehož hodnota sama o sobě nestačí zaplatit ani náklady na rozdrcení a zpracování.
Mohlo by vás zajímat
Na scénu tak nastupují poplatky za to, že zpracovatel baterii vůbec pustí přes bránu svého závodu. U LFP článků se tyto sazby v USA pohybují kolem 1,5 až 2 dolarů za kilogram. Vzhledem k tomu, že moderní akumulátor váží klidně přes tunu, zaplatí majitel vrakoviště stovky dolarů jen jako vstupní poplatek. A to se do účtu ještě ani nezapočítala samotná doprava.
Riziko požárů i černé skládky na obzoru
Ekonomický tlak začíná nabourávat celý řetězec recyklace vyřazených baterií. Zpracovatelé jsou opatrnější a zdráhají se přijímat kompletní vraky elektromobilů. Výsledkem je, že se nebezpečné články hromadí ve skladech vrakovišť.
Tam postupně chátrají, čímž zásadně roste riziko těžko uhasitelných požárů. Výjimkou už bohužel nejsou ani případy, kdy tyto objemné baterie přes jednoznačný zákaz končí pohozené na černých skládkách.
video
