Laserové nanášení kovového drátu v nepřítomnosti gravitace. Tak se jmenuje společný projekt pěti evropských univerzit, které se v rámci soutěže pořádané Evropskou kosmickou agenturou snaží rozlousknout 3D tisk kovů ve stavu beztíže. Vesmírné stanice by si díky němu mohly snadno vyrábět náhradní díly.
Drát místo prášku
Zatímco v tradičních podmínkách se využívají technologie na bázi prášku, ve vesmíru tato drahá metoda s řadou omezení nepřipadá v úvahu. Jednak se s ní nedají vyrábět větší komponenty a jednak hrozí problémy kvůli nedostatečné viskozitě.
Ve stavu beztíže se navíc změní průběh chlazení a krystalizace materiálu, kvůli čemuž komponentům hrozí trhliny nebo defekty. Projekt Lamda-g tudíž operuje s kovovým drátem místo prášku, což zajišťuje i několikanásobně větší nárůst potištěného materiálu ve stejném čase.
Mohlo by vás zajímat
Velikost mikrovlnné trouby
Tým Vratislavské univerzity u tavení vsadil na laser a použití koaxiálních hlav (se systémem několika nízkovýkonných laserů), díky čemuž by měl 3D tisk hladce fungovat i ve stavu beztíže. Asi největší výzvou zmenší celého zařízení do velikosti mikrovlnné trouby s výkonem přibližně 1 kilowatt (asi jako u malé rychlovarné konvice).
Projekt Lamda-g má být dokončen v roce 2029 a dále na něm pracují univerzita v Manchesteru, Cranfieldská univerzita, Dublinská univerzita a Ústav materiálové fyziky ve vesmíru v Kolíně nad Rýnem. Testování výsledného zařízení bude probíhat v suborbitálních raketách Maxus, jež během parabolických letů zkoumají mikrogravitaci.
10 foto
