1 000 autonomních stíhaček dá Americe převahu. Lockheed Martin poprvé ukázal konkurenci MQ-9 Reaper

Z jednoho prototypu je rovnou pět

Divize Skunk Works, která má Vectis na starosti, oznámila, že k původnímu prototypu přidá další čtyři letouny. Celá flotila tak naroste na pět kusů. Práce na nových strojích už podle firmy běží a mají být hotové i vzlétnout rychleji než první prototyp, protože se od začátku staví podle postupů, které se dají použít i v sériové výrobě.

Šéf Skunk Works Ron Fehlen to popsal jako strategickou investici, která má urychlit vývoj i výrobu. Kolik peněz do programu firma dává, ale neřekl. Vectis je totiž zatím čistě vlastní projekt Lockheedu, nestojí za ním žádná armádní zakázka.

Co vlastně Vectis je

Lockheed stroj poprvé představil v září 2025. Spadá do kategorie takzvaných kolaborativních bojových letounů, anglicky Collaborative Combat Aircraft neboli CCA. Jde o bezpilotní letouny, které mají v boji doprovázet pilotované stíhačky a dělat práci, kterou je lepší neriskovat s lidskou posádkou.

Vectis patří do skupiny Group 5, tedy mezi největší drony. Ty váží víc než 600 kilogramů a běžně létají výš než 5 500 metrů. Ve stejné kategorii je i známý MQ-9 Reaper. Podle Lockheedu má Vectis zvládnout přesné údery, elektronický boj, průzkum, navádění na cíle i vzdušný souboj. Může operovat sám nebo ve formaci s pilotovanými letouny, včetně F-35. Zbraně má nosit ve vnitřní pumovnici, konkrétní výzbroj firma zatím neupřesnila.

Deset metrů bez ocasu

Model v reálné velikosti poprvé ukázal, jak Vectis vypadá zblízka. Letoun je zhruba 10,4 metru dlouhý a rozpětí křídel má okolo 11,6 metru. Je tedy asi tak dlouhý jako Reaper a rozpětím se blíží F-35. Křídlo má takzvaný lambda tvar a stroj nemá žádné ocasní plochy. To snižuje odpor vzduchu, prodlužuje dolet a zároveň to pomáhá snížit radarovou viditelnost.

Zajímavý je vstup vzduchu k motoru. Je zapuštěný do horní části trupu, takže z něj nic nevyčnívá. Kromě nižšího odporu to má ještě jednu praktickou výhodu. Motoru tak méně hrozí nasátí kamínků a nečistot při startu z provizorních nebo poškozených drah. Právě z takových míst chce americké letectvo v případě konfliktu operovat.

Fehlen upřesnil, že tvar vstupu vzduchu byl v návrhu od začátku, firma ho jen dlouho nechtěla ukazovat veřejnosti. O vlastnostech stealth mluvit nechtěl, řekl jen, že letoun má být v boji schopný přežít.

Řízení přes tablet

O autonomii se stará software MDCX, tedy platforma Lockheedu pro velení bezpilotním strojům. Stejný systém už používá námořnictvo u tankovacího dronu MQ-25 Stingray.

Vectis půjde ovládat z pozemního stanoviště, ale hlavní scénář je jiný. Pilot stíhačky si ho má řídit přímo z kokpitu přes dotykový displej, v podstatě tablet. Řízení robotického křídelníka by se tak stalo další položkou na pilotově obrazovce. Lockheed uvádí, že propojení pilotovaného letounu s bezpilotním už vyzkoušel za letu.

Zkušenosti sbírá firma s americkým letectvem i na speciálně upraveném letounu X-62 VISTA, což je přestavěný F-16D. Ten letos zvládl 27 zásahů proti cvičnému cíli T-38 Talon řízených umělou inteligencí během osmi letů. Dřív s ním firma nalétala přes 17 hodin pod kontrolou umělé inteligence a v roce 2023 se stroj utkal ve cvičných soubojích s lidskými piloty.

Nábytek z IKEA jako vzor

Nejzajímavější částí celého programu je možná způsob výroby. Lockheed používá metodu, které říká minimal tooling determinate assembly. Díly mají předvrtané otvory a lícují přesně tak, aby šly složit bez složitého nastavování, vrtání nebo lepení. 
Fehlen to sám přirovnal ke skládání nábytku z IKEA. V některých případech to podle něj snížilo počet potřebných hodin práce až o 80 procent. Zároveň se zmenšil počet dílů a stoupla šance, že se každý kus povede napoprvé.

Rychlost vývoje tomu odpovídá. Od prvního návrhu do aerodynamického tunelu to týmu trvalo necelé dva měsíce, digitální model byl hotový za šest měsíců a první reálný díl se vyrobil po osmi měsících. Celý letoun vznikal v digitálním prostředí, papírové výkresy většina inženýrů na projektu nikdy neviděla.

Kolik to bude stát

Cenu Lockheed neuvedl. Mluví jen o tom, že chce být konkurenceschopný v běžné cenové hladině CCA. Americké letectvo dřív u první série těchto letounů pracovalo s cílem okolo 20 milionů dolarů za kus, tedy v přepočtu zhruba 420 milionů korun bez senzorů a dalších systémů.

Vectis přitom nemá být levný stroj na jedno použití. Fehlen se vymezil proti takzvaně atritabilním dronům, u kterých se počítá s tím, že se prostě ztratí. Lockheed chce podle něj dostat maximum schopností za rozumnou cenu, ne obětovat výkon kvůli úspoře.

Kdo si ho koupí

Zákazníka firma nejmenovala. Mluví o americkém letectvu, námořnictvu i zahraničních odběratelích. Americké letectvo přitom chce postupně získat nejméně tisíc těchto bezpilotních letounů, aby mělo v boji početní převahu levněji než nákupem dalších pilotovaných stíhaček. První sérii vyrábí General Atomics a Anduril, další vlny mají následovat.

Konkurence ale nespí. Nedávno se ukázal třeba X-BAT od Shield AI, autonomní stíhačka startující svisle bez potřeby dráhy. Vectis má zatím jen jeden pevný termín. Do konce roku 2027 se má odlepit od země.

Zdroj: Lockheed Martin, Defense one, Breaking defense, Air and space forces, The Aviationist