Prach z Marsu se promění na úrodnou půdu
Největší problém při pěstování potravin mimo planetu Zemi souvisí s nedostatkem úrodné půdy. Němečtí výzkumníci nyní představili systém, který nespoléhá na dovážení hnojiv, ale využívá materiál, kterým je Mars pokrytý.
Z prachu, který je podobný marsovskému regolitu, oxidu uhličitého a odolných mikroorganismů vyrobili biomasu.
Klíčovou roli tu hrají cyanobakterie, které dokážou růst na minerálně bohatém „prachu“ a přeměňovat CO₂. Díky tomu vznikne cenný materiál, z něhož lze získat důležité živiny.
Simulace půdy z jiné planety
Výzkumný tým k testu použil regolitový simulant MGS-1, který napodobuje složení půdy z Marsu. Cyanobakterie v něm pěstovali spolu s oxidem uhličitým, aby vytvořily dostatek biomasy.
Následoval klíčový krok pro využití celého procesu při pěstování rostlin: přeměna mikrobiální biomasy do podoby, kterou rostliny dokážou vstřebat. K tomu vědci využili anaerobní fermentaci, tedy rozklad bez přístupu kyslíku.
Dosažení nejlepších výsledků
Fermentace byla nastavena tak, aby uvolnila živiny do výsledného produktu vhodného pro růst rostlin. Předchozí zahřátí biomasy pomohlo urychlit její rozklad. Zároveň výzkumníci dosáhli nejlepších výsledků při udržování teploty kolem 35 °C.
Součástí studie byl také výpočet rovnováhy mezi množstvím cyanobakteriální biomasy a produkcí amonných látek tak, aby konečný produkt obsahoval dostatek klíčových živin pro růst rostlin.
Mohlo by vás zajímat
Pěstování rostlin na Marsu? Nejde o sci-fi
Vytvořené hnojivo vědci vyzkoušeli na rychle rostoucí vodní rostlině okřehku. Výsledek je zaujal. Jeden gram sušených cyanobakterií dodal tolik živin, že z něj vzniklo 27 gramů čerstvé jedlé biomasy.
Pro pěstování rostlin na Marsu je to důležitá informace, protože ukazuje, kolik jídla lze získat z malé dávky mikrobiální suroviny.
Anaerobní fermentace zároveň produkovala metan, který lze zachytit a využít jako palivo. Vědci ale upozorňují, že testy probíhaly v pozemských podmínkách. Na Marsu by tento systém ovlivnilo záření, nízká gravitace a extrémní teploty.
Dalším krokem je testování systému v kombinaci s technologiemi na podporu života, aby se přiblížil konceptu plně soběstačného habitatu.
Zdroj: InterestingEngineering, ScienceDirect
7 foto