Po letech práce na monitorech s rozlišením Full HD (1 920 × 1 080 pixelů) se zdálo, že přichází další velká revoluce. Čtyřikrát více obrazových bodů přece musí znamenat čtyřikrát lepší práci. Jenže realita roku 2016 byla mnohem komplikovanější.
Při zpětném pohledu je fascinující, jak přesně tento článek zachytil jednu z nejzajímavějších technologických proměn poslední dekády. Nešlo totiž jen o monitory. Šlo o souběžnou proměnu operačních systémů, grafických karet, aplikací i očekávání samotných uživatelů.
Když hardware předběhl software
Celá historie monitorů je vlastně příběhem neustálé honby za větší pracovní plochou. Pamětníci si vzpomenou na dobu, kdy rozlišení 800 × 600 pixelů působilo luxusně. Později přišlo 1 024 × 768, následovalo 1 280 × 1 024 a nakonec Full HD. Každý skok znamenal více prostoru pro práci. Méně točení kolečkem myši, méně přepínání oken, vyšší produktivitu.
Zdroj: Chip
Když se kolem roku 2015 začaly rychle zlevňovat první UHD displeje, vypadalo to jako logické pokračování vývoje. Vždyť na obrazovku se najednou vešlo přes osm milionů pixelů. To bylo čtyřikrát více než u Full HD monitoru. Jenže jsme rychle zjistili, že samotný monitor nestačí.
V našem původním testu jsme narazili už při připojení. Starší grafické karty měly problémy s rozhraními, kabely i propustností. Teoretická podpora 4K ještě neznamenala praktickou použitelnost. Teprve modernější grafické adaptéry s DisplayPortem umožnily pracovat v plném rozlišení a při použitelných frekvencích.
Dnes to zní absurdně. Současný běžný kancelářský notebook zvládne bez mrknutí oka dva nebo tři 4K monitory současně. Před deseti lety ale nebylo vůbec jisté, že nový UHD monitor bude s vaším počítačem fungovat tak, jak očekáváte.
Mohlo by vás zajímat
Největší problém: Všechno bylo strašně malé
Mnohem větší šok ale přišel po prvním spuštění. Na 27palcovém panelu s rozlišením 3 840 × 2 160 bodů byly ikony, nabídky programů a systémové prvky ve Windows 7 tak malé, že práce začala připomínat hledání detailů pod lupou. Dokonce ani kolegové s perfektním zrakem nebyli z výsledku nadšení.
Dnešní uživatel možná netuší, že ještě před deseti lety představovalo škálování grafického rozhraní jeden z největších problémů osobních počítačů.
Windows 7 vznikly v době, kdy výrobci monitorů o vysoké hustotě pixelů teprve snili. Operační systém proto nebyl připraven na prostředí, kde mají jednotlivé prvky poloviční nebo třetinovou velikost oproti klasickému monitoru.
Výsledkem byly kuriózní situace. Některé aplikace se zvětšily správně, jiné nikoliv. Programy Adobe měly problémy s ovládáním menu, notebooky nezvládaly korektně kombinaci interního displeje a externího UHD monitoru a uživatelské rozhraní se občas chovalo naprosto nepředvídatelně.
Byla to ukázka situace, kdy technologie pixelů předběhla software o několik let.
Zdroj: Chip
Windows 10 jako skutečný začátek éry UHD
Teprve po přechodu na Windows 10 se obraz změnil. Operační systém dokázal automaticky přizpůsobit velikost uživatelského rozhraní hustotě pixelů a většina moderních aplikací začala fungovat bez problémů. Najednou bylo možné využít hlavní výhodu UHD monitorů: obrovský pracovní prostor při zachování perfektní čitelnosti.
Je zajímavé, že v roce 2016 jsme vlastně neřešili, zda je 4K budoucnost. Řešili jsme, zda už technologický ekosystém konečně dozrál natolik, aby tuto budoucnost unesl. Odpověď tehdy zněla: skoro ano.
Deset let poté UHD zvítězilo
Dnes už víme, jak celý příběh dopadl. UHD se nestalo prémiovou specialitou pro grafiky a fotografy. Stalo se standardem. Za posledních deset let se zlepšilo prakticky všechno:
- grafické karty,
- rozhraní HDMI a DisplayPort,
- operační systémy,
- škálování aplikací,
- energetická efektivita,
- barevná přesnost panelů,
- výrobní náklady.
Monitor, který v roce 2016 stál kolem 17 tisíc korun a představoval technologickou novinku, dnes svými parametry překoná i řada modelů za polovinu ceny.
Ještě zajímavější je ale změna priorit. V roce 2016 bylo hlavním tématem rozlišení. Dnes už téměř nikoho nezajímá. Při výběru monitoru řešíme OLED, HDR, USB-C dokování, obnovovací frekvenci, lokální stmívání, přesnost barev, ergonomii nebo podporu práce ve více zařízeních. Rozlišení 4K je prostě samozřejmost. To je vlastně největší důkaz jeho úspěchu.
Mohlo by vás zajímat
Co se po 4K neprosadilo?
Před deseti lety mnoho analytiků předpokládalo, že po nástupu UHD přijde rychlý přechod na 8K. Nestalo se.
Technologie sice existuje, ale nedokázala nabídnout podobně přesvědčivý argument jako kdysi přechod z Full HD na 4K. Na běžných kancelářských monitorech je rozdíl často minimální. Aby uživatel skutečně poznal přínos 8K, potřebuje opravdu velkou obrazovku nebo sedět velmi blízko displeje.
Výrobci navíc zjistili, že většina zákazníků ocení spíše kvalitnější obraz než další navýšení počtu pixelů. Proto posledních deset let neprobíhala revoluce v rozlišení, ale v kvalitě zobrazování.
OLED panely nabídly dokonalou černou. Mini LED výrazně zlepšilo kontrast. HDR přidalo jas a dynamiku. Obnovovací frekvence poskočily z někdejších 60 Hz na 144 Hz, 240 Hz nebo dokonce více než 300 Hz. Monitorový vývoj se přesunul od kvantity pixelů ke kvalitě pixelů.
Do čeho budeme zírat za dalších deset let
Budoucnost (ve vývoji monitorů) bude určitě zajímavá. Pravděpodobně nás nečeká svět, ve kterém bude mít každý na stole 16K monitor. Přínosy dalšího zvyšování rozlišení totiž postupně klesají. Mnohem pravděpodobnější jsou čtyři směry vývoje.
- OLED úplně ovládne pracovní stoly
Stejně jako dnes prakticky vytlačil LCD z prémiových televizorů, bude se postupně prosazovat i u monitorů. Vyšší jas, lepší životnost a nižší riziko vypalování odstraní poslední překážky.
- Monitory se promění v dokovací stanice
Už dnes běžně připojujeme notebook jedním USB-C kabelem. Za deset let bude pravděpodobně monitor současně dokovací stanicí, síťovým prvkem, webkamerou, reproduktorem i lokálním AI hubem.
- Porostou spíše úhlopříčky než rozlišení
Místo přechodu z 4K na 8K se budeme přesouvat na širší a větší displeje. Jeden 49palcový ultrawide monitor dnes zvládne nahradit dvě až tři obrazovky. Tento trend bude nejspíš pokračovat.
- Obrazovky možná zmizí úplně
Dlouhodobě nejzajímavější variantou jsou brýle pro rozšířenou a smíšenou realitu. Už dnes dokážou vytvořit virtuální pracovní plochu větší než několik monitorů dohromady.
Pokud se podaří vyřešit ergonomii, hmotnost a cenu, může být za deset let běžné pracovat na virtuálním displeji o velikosti celé kancelářské stěny, aniž by na stole stál jediný monitor. Ale spíše na to bude potřeba doba ještě delší.
Mohlo by vás zajímat
Článek, který zestárl překvapivě dobře
Při čtení našeho testu z roku 2016 překvapí jedna věc. Většina tehdejších problémů už dávno zmizela. Zároveň ale tehdejší závěr zůstává správný. UHD nebylo slepou větví. Jen přišlo o pár let dříve, než jsme na něj byli my a náš software připraveni.
Dnes už si málokdo vzpomene na boj s DPI škálováním, problémy DisplayPortu nebo na dobu, kdy 60 Hz ve 4K představovalo luxus. Přesto právě tyto porodní bolesti provázely vznik technologie, která se nakonec stala standardem.
Až budeme za deset let psát podobný retrospektivní článek o dnešních OLED monitorech, AI funkcích nebo prvních pracovních AR brýlích, možná taky zjistíme, že technologie, která nám dnes připadá převratná, bude v roce 2036 stejně samozřejmá jako je dnes „obyčejný“ 4K monitor.
Zdroj: časopis Chip
7 foto
