Britská zbrojovka BAE Systems se s projektem Brontanax nezdržovala u pouhých konceptů. Přímo v závodě ve Wartonu už inženýři sestavují předprodukční prototyp, který hodlají slavnostně odhalit ještě před koncem roku 2026. Od začátku následujícího roku pak stroj čeká série náročných pozemních testů a hned ve druhém čtvrtletí 2027 by měl poprvé vzlétnout.
Britské královské letectvo ho hodlá okamžitě nasadit do testovacího provozu, aby si v praxi vyzkoušelo, co přesně dokáže bezpilotní parťák na obloze nabídnout a jak zvládne přepsat dosavadní taktické příručky.
Kompaktní dravost s nosností pro téměř celý arzenál
Konstrukčně jde o poměrně masivní, zhruba pětitunový stroj s tvarováním křídel pro co nejnižší radarovou odrazovou plochu, velikostně srovnatelný s proudovým trenažérem Hawk. Klíčovým prvkem jsou vnitřní zbraňové šachty, díky kterým si letoun zachovává vlastnosti stealth i při plné výzbroji. Brontanax dokáže unést prakticky jakoukoliv munici ze současného arzenálu RAF s jedinou výjimkou – rozměrnou střelou s plochou dráhou letu Storm Shadow. Mimo střelecké úkoly poslouží také jako platforma pro elektronický boj, rušení nepřátelských radarů nebo jako průzkumné oko celé letky.
Zdroj: Chip.pl
Největší síla konstrukce spočívá v její přísné modularitě a otevřené architektuře. Inženýři z BAE Systems navrhli vše tak, aby mechanici v hangáru dokázali letoun během chvíle přestavět podle potřeb konkrétního úkolu. Zásahový tým tak může z Brontanaxu udělat v podstatě cokoliv: v jedné konfiguraci poslouží jako létající zásobník raket, který posílí palebnou sílu doprovázené stíhačky, zatímco o dvě hodiny později vyrazí do akce osazený výhradně citlivými senzory pro skryté mapování protivzdušné obrany v nebezpečném sektoru.
Pilot jako šachista
Celá filozofie zapojení do boje odmítá klasické řízení kniplem přes satelit. Pilot v kabině Typhoonu nebo velitel v operačním středisku nebude stroj manuálně pilotovat, ale poslouží jako taktický mozek, který bezpilotnímu letounu pouze zadává cíle a schvaluje použití ostré síly. Výrobce však detailní informace o úrovni autonomie i šifrování datového spoje stále přísně střeží. Otazník visí také nad tím, jakou kognitivní zátěž zvládne stíhací pilot v krizové situaci, pokud by měl naráz udílet rozkazy hned několika těmto strojům.
Zdroj: Chip.pl
Hlavním motorem celého vývoje je čistá ekonomika moderního válčení – klasické stíhačky jsou extrémně drahé a jejich výroba trvá roky. Brontanax má přinést potřebnou početní převahu za zlomek nákladů, přičemž cílová cenovka okolo 25 milionů dolarů za kus představuje přibližně čtvrtinu ceny plnohodnotného Typhoonu při zachování většiny jeho schopností. S tím souvisí i plánovaná životnost dimenzovaná pouze na stovky letových hodin místo tisíců. Pokud stroj sestřelí protivník, finanční i lidská ztráta bude pro armádu řádově méně bolestivá.
Mohlo by vás zajímat
Poučení z minulých chyb
Britské ministerstvo obrany se poučilo z předchozího nezdaru programu Mosquito, který požíral peníze a nakonec skončil ještě před dokončením prvního kusu. BAE Systems proto do Brontanaxu vložila stovky milionů liber z vlastních zdrojů a od prvního dne hlídá, aby přehnané požadavky nezvedly finální cenu. Projekt navíc poslouží jako technologický testovací polygon pro vyvíjený systém GCAP/Tempest. Zkušenosti z nadcházejících cvičení NATO po roce 2027 ukážou, jak hladce dokáže bezpilotní stroj převzít nejrizikovější úkoly na moderním bojišti.
Zdroj: Chip.pl
