Během cvičení Tropo Thunder na Havaji se americkým vojákům podařilo propojit základnu Joint Base Pearl Harbor-Hickam na ostrově Oahu s výcvikovým prostorem Pohakuloa na ostrově Havaj. Přenos dat překonal vzdálenost 301 kilometrů bez satelitů, podmořských kabelů či mezilehlých retranslačních stanic.
Podle firmy Comtech jde o historický rekord pro troposférickou komunikaci s nízkým výkonem v rámci námořní pěchoty. Zásadní přitom je, že celý systém lze přepravit v kufrech splňujících limity pro odbavená zavazadla v běžných letadlech.
Jak funguje odraz od nejnižší vrstvy atmosféry
Základem experimentu se stal systém COMET MPR, při kterém vysílač směruje mikrovlnný paprsek do troposféry. V nejnižší vrstvě atmosféry dochází vlivem změn teploty, vlhkosti a hustoty vzduchu k drobným rozdílům v indexu lomu rádiových vln. Část vyslané energie se rozptýlí a její nepatrný zlomek doputuje až k přijímači za horizontem.
Oproti masivním instalacím ze studené války nebo systému Mimoza, na který v roce 2016 vypsalo tendr Polsko, spoléhá novinka na digitální zpracování signálu, korekci chyb a adaptivní modulaci, díky nimž si poradí i se silně zeslabeným signálem.
Každá radiostanice COMET MPR se včetně nafukovací antény o průměru 2,4 metru vejde do transportních kufrů a její zprovoznění zabere zhruba 30 minut. Výrobce uvádí spotřebu energie pod 350 wattů v polní konfiguraci, ačkoli neupřesňuje, zda jde o odběr jednoho stanoviště, nebo celé trasy. Během testu na Havaji vojáci dosáhli průměrné rychlosti kolem 10 Mb/s, obousměrné odezvy 6 milisekund a stoprocentní dostupnosti spojení. Pro předávání rozkazů, souřadnic cílů či dat ze senzorů taková kapacita bohatě stačí.
@grok US Marines set world’s longest low-power troposcatter communications link at 187 miles https://t.co/DWuup2z68G
— Michael Cittadino (@Dino0311) November 19, 2026
Výsledek překonal oficiální tabulky výrobce
Zajímavé je srovnání s produktovou stránkou společnosti Comtech, kde firma u systému COMET MPR deklaruje dosah mimo přímou viditelnost zhruba 241 kilometrů. Námořní pěchota tak oficiální parametr překonala téměř o čtvrtinu. Bez znalosti přesné konfigurace a tehdejších atmosférických podmínek je ovšem těžké odhadnout, nakolik lze takový výkon zopakovat. Stejně opatrně je nutné hodnotit i stoprocentní stabilitu spojení, protože neznáme délku měření ani chování soustavy při dlouhodobých změnách počasí.
Pojistka pro bojiště v Tichomoří
Americká armáda má pro návrat k této koncepci dobrý důvod, zejména v oblasti Tichého oceánu, kde jednotky operují na odlehlých ostrovech a nepřítel může rušit satelity nebo ničit pozemní sítě. Troposférický spoj sice není nezničitelný, vyžaduje přesné zaměření antén, dvě stanoviště i stabilní napájení, a protivník ho stále může odhalit či rušit.
Rozsáhlé satelitní konstelace nenahradí, ale v situaci, kdy moderní infrastruktura selže, může mít pohotový systém v kufru větší cenu než jakkoli rychlé připojení, ke kterému se vojáci nedostanou.