Představte si, že vám je třeba patnáct let a sednete si k počítači. Váš hlavní pevný disk má označení C:, a když připojíte USB disk, je z něj D:. Když připojíte další, dostáváte E:. No ale kde se ztratilo označení pro A: nebo B:? Proč se přeskakují první dvě písmena abecedy?
Z dnešního pohledu komicky nedává smysl, že se na počítači začíná s jednotkami až od třetího písmena. Starší uživatelé se ale pochopitelně jen usmívají, protože dobře vědí, kam se poděly první dvě. A: byla odjakživa disketová jednotka a B:… chvíle napětí… druhá disketová jednotka.
V 70. letech, kdy byly pevné disky extrémně vzácné, těžké a drahé, se data přenášela na disketách, a jejich číslování logicky odstartovalo na začátku abecedy.
Kdo si pamatuje i D:?
Často bylo potřeba kopírovat data z jedné diskety na druhou – proto měly počítače dvě disketové jednotky. Když pak dorazil přelomový pevný disk, vyšlo na něj písmeno C:, které se na dlouhou dobu ustálilo a počítal s ním veškerý software.
Tím už se dostáváme ke klíčové odpovědi, proč je pevný disk i dnes C:. Ačkoliv disketové jednotky (a s nimi i označení A: a B:) dávno zmizely. Dokonce už jsou přežitkem i CD a DVD mechaniky, které se zabydlely na D:.
Přejmenování by si vyžádalo příliš mnoho úprav
Vývoj softwaru probíhá tak, že se obrovské množství programů stále vylepšuje ze starších verzí na novější.
Právě z toho důvodu se stále zachovává označení C:. Nikdy zkrátka nepřišel moment, kdy by se celý softwarový svět shodl na tom, že se hlavní pevný disk přestěhuje na „áčko“.
Reálně by to znamenalo spoustu menších a větších softwarových úprav, jež by ale maximálně smazaly z hlav mladších lidí otázku, kde se ukrývají A: a B:. Kdo ví, jestli taková chvíle vůbec někdy přijde. Nejspíš se jí ale nedočkáme a navždy budeme žít s nostalgickým „céčkem“.
Zdroj: FutureZone, PC World