Recenze Assassin's Creed Black Flag Resynced: Pirátská nostalgie funguje, ale má to jeden háček

Když před 13 lety vyšel Assassin’s Creed IV: Black Flag, byl herní svět na přelomu předminulé a minulé generace konzolí. Jako hráči jsme měli za sebou originální, ale obsahově plytký debut, všeobecně milovanou Eziovu trilogii (Assassin’s Creed II, Assassin’s Creed Brotherhood a Assassin’s Creed Revelations) a velmi rozporuplný třetí díl.

Assassin’s Creed poprvé (a rozhodně ne naposledy ve své historii) tehdy začínal zapáchat únavou materiálu a prokazovat, že roční intervaly mezi jednotlivými díly jsou možná příliš ambiciózní. A pak jsme dostali Black Flag a s ním obnovenou víru, že ještě nemusí být tak zle.

Původnímu Black Flag se vyčítalo málo asasínů

Namísto komplexních městských aglomerací nebo divoké severoamerické přírody třetího dílu jsme v Assassin's Creed IV: Black Flag dostali svobodu průzračně tyrkysových vln Karibiku. Příběhové motivy odvěkého souboje templářů a asasínů mírně zatlačila do pozadí ctižádost ústředního korzára Edwarda Kenwaye. 

Nové herní prvky (v čele s fenomenálními námořními bitvami) udělaly ze čtvrtého Assassina velmi svébytný titul, až do té míry, že mu někteří škarohlídi vyčítali nedostatek toho…asasínství.

Nepatřil jsem mezi ně. Naopak z Black Flag se šmahem stal můj vůbec nejoblíbenější díl série a mazaně rozmístěné dopaminové háčky v podobě tisíce a jedné aktivity, kterým se lze věnovat, abych si mohl vylepšit to či ono, mě u hry udržely dlouhé týdny.

Samozřejmě tomu pomohlo i pozlátko startující nové generace a brutálního nedostatku jiných her, ale tohle pirátské dobrodružství v mých očích žádné shovívavé berličky nepotřebovalo.

Vztah k Assassin's Creed připomíná horskou dráhu

Je to paradox. Patrně bych sám sebe neoznačil za kdovíjakého fanouška série Assassin’s Creed, ale letmou rekapitulací uplynulých bezmála dvou dekád docházím k závěru, že mi pod rukama prošly všechny díly. A když říkám všechny, nemyslím tím jenom hlavní řadu, mluvím i o verzi pro legendární PSP, miniaturní epizodky s podtitulem Chronicles nebo java verzi z dávných dob, kdy mobilní telefony ještě měly tlačítka.

Když k tomu připočtu ty velké figurky Arna Doriana, Jacoba Frye, Bayeka a Alexia, které zdobí moji poličku, možná si s tím fanouškovstvím něco nalhávám.

Jedním dechem je ale třeba dodat, že můj vztah k Assassin’s Creed připomíná hodně divokou horskou dráhu s velkými vzestupy a ještě většími pády. Po absolvování loňských Shadows z feudálního Japonska se momentálně nacházím na strmém sešupu.

Dnes je ale na čase zalovit v paměti a vydat se zpátky v čase s Assassin’s Creed: Black Flag Resynced. Ten sahá svými kořeny do časů před Velkým Restartem, který ze série akčních adventur udělal čím dál rozsáhlejší (a únavnější) akční RPG. 

Návrat do Karibiku na vlnách nostalgie

Assassin’s Creed se proměnil, má za sebou řadu dalších pokusů, omylů i úspěchů, ale čím dál víc v mých očích sází na kvantitu místo kvality. V obrovských mapách se snaží utopit nepříjemný fakt, že se jede podle jednoho mustru, bez větší invence a hlavně bez schopnosti přinést jakýkoli pamětihodný moment. 

V takových chvílích se snadno nasazují růžové brýle nostalgie a dřívbylolípismu, když tu najednou mazaný vydavatel přispěchal s neodolatelnou nabídkou. Přetočme tedy čas do počínajícího léta 2026 a pojďme se vrátit do Karibiku. V hezčí grafice a s cenovkou 60 dolarů, tedy kolem 1500 korun. Jak si Ubisoft poradil s remakem 13 let starého dílu? 

Assassin’s Creed: Black Flag se s vydáním Resynced řadí po bok takových her, jako je GTA V nebo třeba The Last of Us a penetruje již třetí generaci konzolového hardwaru. 

Hned na začátek je třeba říct, že místo obyčejného zvýšení rozlišení textur vzali autoři vizuální přeleštění trochu více od podlahy a celou hru převedli do enginu Ubisoft Anvil, který pohání moderní díly série. A ačkoli je tak trochu vidět, že pod novým nátěrem se pořád schovává ta třináct let stará kapota, ryzí vizuál mě až na nějaké ty drobnosti neuráží. 

Moc pěkný vizuál s topornými animacemi

Na první pohled je Assassin's Creed Black Flag Resynced velmi pěkný, ač později začnou vystrkovat růžky takové záležitosti, jako poněkud toporné animace postav nebo bizarně odfláknutá hejna ptáků, která jako by si sem odskočila z éry PlayStationu 2. 

Když se ale člověk prochází po ulicích Havany nebo brázdí doslova rajské zátoky při honu na další nebohou obchodní loď, docela rád tyhle věci odpustí. Fakt je, že takovou péči, jakou věnuje restaurování svých starších rodinných klenotů třeba Capcom, tu tady nenajdete. 

Čekal jsem to ale výrazně horší a nadto musím spokojeně dodat, že optimalizace dopadla velmi dobře. Počítačová verze mi ve 4K a takříkajíc na plný ceres běží kolem 120 FPS.

Daleko větší vrásky mi na čele dělaly archaismy, na které jsem u této značky už zapomněl. Za všechny jmenuji například “stěny Animu”, které vás v otevřeném světě nepustí do míst, kam ještě nemáte chodit. Od tohoto principu série později upustila, a tak je jejich návrat poměrně bolestivou připomínkou. 

Opět to ale není nic, co by se nedalo přežít, záleží jen na tom, jak moc jste ochotni pustit se proti proudu času a vzpomínek. Je docela příjemné, že hráč dostane relativní svobodu poměrně brzy a po prvních několika misích a vysvětlení základních herních principů už si to budete spokojeně drandit na vlnách a budovat si pozici největšího postrachu napříč Karibikem.

Asasíni? Ne, díky, raději piráty a námořníky

Ano, pirátění a námořníkování je pro mě pořád tou nejsilnější složkou hry Assassin's Creed Black Flag Resynced. I když na souši strávíte minimálně stejně času, osobně se vždycky už těším, až si zas stoupnu ke kormidlu lodě Jackdaw a půjdu to vytmavit další várce ozbrojených plachetnic. 

S námořními souboji ale zároveň tkví několik dalších výtek, které mi zážitek poněkud kazí. Při cestovní, tedy nejvyšší, rychlosti lodě se kamera hezky oddálí dostatečně daleko, aby měl hráč dobrý přehled o svém okolí. V soubojích se naopak nachází až nevhodně nízko, což poněkud znesnadňuje orientaci i zaměřování. 

Míření při střelbě z děl má navíc ještě jednu bolístku. Jackdaw je totiž vybavena kanony na předku i na stranách, ale přepínání mezi jednotlivými pozicemi není plynulé a v žáru bitvy dokáže být docela nepohodlné. Je to otázka zvyku, ale umím si představit elegantnější řešení.

Soubojový systém připomíná klasické schéma

Na pevnině vás samozřejmě čeká také spousta soubojů. Od aktuálních dílů se boj notně liší, daleko víc připomíná klasické schéma známé třeba z batmanovské arkhamské trilogie. Edward je docela řezník a libuje si v brutálních finiších. Souboje jsou svižné, poměrně snadné a bohužel i dost přímočaré. 

Hra vám sice nabízí možnost nepřátele kopat nebo jim podrážet nohy, většinou ale stačí je prostě nahrubo umlátit meči a spoléhat přitom na osvědčené úskoky či parírování.

Na střední obtížnost není zrovna nutné se soubojům vyhýbat, problém mohou představovat maximálně střelecké jednotky, které to do vás solí pěkně z dálky, zatímco se snažíte odpravit jejich kamarády. Z tohoto důvodu mírně ztrácí na významu stealth, tedy plížení a opatrné zabíjení ze zálohy. 

Při troše cviku totiž snadno vyčistíte celou pevnost, i když se na vás seběhne naráz. I tak jsem ale nerezignoval na svůj oblíbený postup “stealthuju, dokud se to nepodělá”.

Co ty dopaminové háčky z originálu? Jsou tady pořád

Při vzpomínání na původní hru jsem zmiňoval dopaminové háčky, které dokáží hráče přikovat k židli. “Ještě udělám tuhle jednu maličkost a pak už fakt půjdu spát”. Nepůjdete, protože fungují i v Resynced a sám sobě jsem se musel smát, jak na to Ubisoftu pořád skáču. 

Možnost piplat si svou flotilu, posílat ji na mise a získávat materiál, který lze okamžitě směnit za vylepšení lodi, pátrání po pokladech, potápění do vraků, lovení exotických zvířat, ze kterých si Edward může spíchnout třeba další pouzdro na pistoli nebo tisíc a jednu další maličkost. 

Vtipné navíc je, že zatímco ve své době působila herní mapa Black Flagu obrovsky, v dnešní době je to takové roztomilé plivátko, které se dá velmi pohodlně obsáhnout bez toho, aby přesuny začaly nudit.

Verdikt Assassin's Creed Black Flag Resynced

Suma sumárum jsem od Assassin's Creed Black Flag Resynced dostal přesně to, co jsem čekal a co jsem si tak trochu potutelně přál. 

Netajím se tím, že jsem se na tenhle herní návrat od oznámení docela těšil a v nastávajícím parném létě (s ještě čerstvou vzpomínkou na podobně tyrkysové vlny Rudého moře na dovolené) se mi dokonale trefil do vkusu. 

Pokud máte na Black Flag podobně vřelé vzpomínky jako já a rádi byste si je osvěžili, nebo pokud byste rádi konečně zjistili, proč měl zrovna tenhle díl tak skvělá hodnocení, račte okusit. 

Faktem je, že taková čtyřicetidolarová cenovka (tedy cena kolem 900 korun) by hře slušela o poznání víc. Ale když si třeba chvilku počkáte na slevu, můžete tady dostat takovou haldu zábavy, o které se Assassin's Creed Shadows může jenom snít.

Zdroj: autorský text, Ubisoft