Co všechno se změní?
Nová pravidla pro recyklaci vozidel, známá jako End-of-Life Vehicle Regulation, se nově nebudou týkat jen osobních aut a dodávek. Jejich působnost se postupně rozšíří také na motocykly, nákladní vozy a autobusy. Zásadní novinkou je tlak na samotné výrobce už při návrhu nových vozů. Ty budou muset být navrženy tak, aby je bylo možné na konci jejich životnosti snadněji rozebrat a jejich díly znovu použít nebo efektivně recyklovat.
Do nových vozidel se například povinně dostanou plasty, získané recyklací ze starých vozidel. Aby byl v celém procesu pořádek, všechny materiály, díly i chemické látky budou muset podléhat standardizovanému označení.
S tím souvisí i posílení takzvané rozšířené odpovědnosti výrobce. Zjednodušeně to znamená, že automobilky ponesou odpovědnost za celý životní cyklus svých produktů – od prvního nákresu až po ekologickou likvidaci.
Zdroj: Kate Ibragimova/Unsplash
Evropa chce zavést digitální dohled nad autovraky: Jednotná pravidla mají zastavit šedou zónu
Nařízení se také zaměřuje na problém „mizících“ autovraků. Zavádí přísnější dohled a digitální sledování vozidel napříč státy Evropské unie. Cílem je vyjasnit, kdy lze vozidlo považovat za „ještě ojeté“, či zda a kdy už se z něj stal odpad, určený k recyklaci. Zakázán bude také vývoz nepojízdných vraků do třetích zemí, což má zabránit nelegální likvidaci a znečišťování životního prostředí mimo EU.
Důležitou změnou je i samotná forma regulace. Místo směrnice, kterou musel každý stát zapracovat do své legislativy, přichází rovnou nařízení. To znamená, že pravidla budou platit jednotně a přímo v celé Evropské unii. To by mělo sjednotit trh a zrychlit inovace.
Zdroj: Carlos Torres/Unsplash
Nové povinnosti ale přináší i otazníky
Zavedení takto ambiciózních pravidel se však neobejde bez komplikací. Zejména výrobci těžkých vozidel varují před zvýšenými náklady a administrativní zátěží. Vyzývají, aby nové požadavky byly zaváděny postupně. Odborníci také upozorňují, že je třeba lépe rozlišovat mezi recyklací a takzvaným „remanufacturingem“ – tedy renovací dílů. Ta sice šetří ještě více zdrojů, ale vyžaduje specifická pravidla.
Velkou výzvou bude také zavedení digitálního „pasu cirkulárnosti“. Tím by do budoucna mělo být vybaveno každé vozidlo. Pas bude obsahovat veškeré informace o jeho složení. Zavedení ale bude technologicky i organizačně náročné, a bude vyžadovat značné investice do digitalizace i dohledu ze strany členských států.
Zdroj: Joshua Woroniecki/Unsplash
Jaký je aktuální stav a co bude dál?
Legislativní proces je ve finále. Jeho cílem je přiblížit automobilový průmysl principům cirkulární ekonomiky, kde se materiály nevyhazují, ale vrací zpět do oběhu. Podle odhadů by díky tomu mohlo v roce 2035 vzniknout až o 12,8 milionu tun emisí CO₂ méně a řádně zpracovaných vozidel by mohlo být o 3,8 milionu více.
Kromě ekologických přínosů se očekávají i významné ekonomické výhody. Efektivnější sběr a zpracování vraků může vytvořit trh s recyklovanými materiály v hodnotě téměř tří miliard eur. Zároveň se tím zvýší opětovné využití vzácných surovin, jako jsou například kovy vzácných zemin, kterých by se mohlo ročně získat zpět až 350 tun. Tento tlak nevyhnutelně podpoří inovace v technologiích demontáže, třídění a certifikace recyklovaných materiálů.
Na podzim roku 2025 vstoupily Evropský parlament, Rada EU a Evropská komise do závěrečného vyjednávání o finální podobě textu regulace. Na klíčových cílech panuje shoda, řeší se však praktické detaily, jako jsou přechodná období nebo konkrétní procenta recyklovaných plastů v nových vozech. Jakmile bude nařízení schváleno, začne platit napříč celou Evropskou unií. To představuje zásadní posun oproti dřívějším, méně závazným směrnicím.
Zdroj: Auto Recycling World, European Commission
video
