Meta oznámila stavbu nového podmořského kabelu s názvem Petal, který propojí Francii a Spojené státy. Trasa dlouhá zhruba 7 000 kilometrů povede přes Atlantický oceán a kabel má být uveden do provozu v roce 2029. Přenosová kapacita dosáhne jednoho petabitu za sekundu, tedy 1 000 terabitů za sekundu. Jde o dosud nejvýkonnější transoceánský kabel svého druhu a zároveň první, který ve velkém měřítku využívá takzvané multi-core vlákno.
Na projektu se vedle Mety podílejí i japonské firmy NEC a Sumitomo Electric Industries. Francouzský operátor Orange zajistí připojení kabelu na evropském pobřeží.
Today we’re announcing Petal: the world’s first petabit-class transoceanic subsea cable and the first to deploy multi-core fiber at scale.
— Engineering at Meta (@Meta_Engineers) September 21, 2026
Spanning 7,000 km (4,000+ mi) between France and the United States, Petal will deliver 1 Petabit per second (1 Pbps / 1,000 Tbps), doubling… pic.twitter.com/fLSWGkHDzS
Dvakrát rychlejší než předchozí kabel
Meta už dřív postavila kabel Anjana, který spojuje Spojené státy se Španělskem. Jeho trasa měří 4 425 mil, tedy přibližně 7 122 kilometrů, a díky 24 párům optických vláken zvládne přenést 480 terabitů dat za sekundu. Nový Petal tento výkon zdvojnásobí. Použije totiž 24 párů dvoujádrových vláken, což odpovídá ekvivalentu 48 běžných párů vláken. Právě díky tomu se podaří dosáhnout kapacity celého jednoho petabitu za sekundu.
Pro srovnání, taková kapacita by podle Mety stačila na to, aby si tři čtvrtiny světové populace pustily hudbu ve stejnou chvíli, samozřejmě jen v běžné kvalitě MP3 kolem 160 kbps. Na bezztrátové streamování by tedy prostor nezbyl.
Jak funguje dvoujádrové vlákno
Použití dvoujádrového vlákna přineslo inženýrům i řadu technických problémů. Hlavní výzvou bylo omezit takzvaný přeslech mezi jádry a zároveň udržet nízký útlum signálu po celé délce kabelu.
Útlum se podařilo snížit díky použití ultračisté syntetické křemičité skloviny při výrobě preformy, tedy základního polotovaru optického vlákna. Přeslech mezi jádry se pak potlačuje pečlivým řízením rozdílu indexu lomu mezi jádrem a okolním materiálem, spolu s protisměrným šířením optických signálů v obou jádrech.
Dlouhé podmořské kabely navíc potřebují opakovače, které signál po cestě zesilují. Běžný kabel této délky by jich potřeboval kolem stovky. Petal využívá takzvané opakovače s 96 zesilovači v jednom pouzdře, které dokážou dočasně rozdělit dvoujádrové vlákno na dvě jednojádrová, signál v nich samostatně zesílit a poté je znovu spojit zpět do dvoujádrové podoby. Tím si systém zachovává výhody osvědčeného jednojádrového zesilování, i když pracuje s modernější dvoujádrovou technologií.
Proč Meta kabel staví
Meta stavbu zdůvodňuje rostoucí poptávkou po datovém přenosu mezi Evropou a Severní Amerikou. Firma chce Evropě zajistit vyšší kapacitu, lepší odolnost sítě a infrastrukturu připravenou na budoucí růst datového provozu. Podmořské kabely přitom v posledních letech přitahují pozornost i z jiného důvodu, opakovaně se totiž stávají terčem sabotáží a poškození, ať už náhodného, nebo úmyslného. S rostoucím počtem připojených zařízení a služeb proto nabývá jejich spolehlivost na významu.
Petal má vstoupit do provozu v roce 2029. Do té doby zbývá ještě několik let vývoje a testování, než se ukáže, zda dvoujádrová technologie skutečně obstojí v ostrém provozu na dně oceánu.
Jak si vedou konkurenční kabely
Google v roce 2026 dokončil vlastní transatlantický kabel Nuvem, který spojuje Jižní Karolínu s Portugalskem přes Bermudy a Azory. Má 16 párů vláken a navrženou kapacitu kolem 384 terabitů za sekundu, tedy zhruba třetinu toho, co má nabídnout Petal. Starší kabel Googlu Firmina počítá se 240 terabity za sekundu a ještě starší Equiano se 150 terabity za sekundu.
Podobně na tom je i legendární kabel Marea, který v roce 2017 postavily společně Microsoft, Meta a španělská Telefónica. Ten spojuje Virginii se severním Španělskem a jeho kapacita je 160 terabitů za sekundu, tedy zlomek toho, co slibuje Petal.
Meta má na kontě i rozsáhlý projekt 2Africa Pearls, který je se svými více než 45 000 kilometry nejdelším podmořským kabelem na světě. Propojuje Afriku, Blízký východ, Asii a Evropu a jen do Indie přivádí přes 100 terabitů za sekundu. Celková kapacita celého systému ale není veřejně přesně vyčíslená, protože jde o síť s mnoha odbočkami, nikoli o jedno přímé spojení jako Petal.
Zdroj: X, Engineering at Meta, Sumitomo Electric, Subsea cables