Brainrot, hry a intimní fotky. Odborníci popsali rizika, která na děti číhají v online světě

Algoritmy, které rozhodují za nás

Sociální sítě a videoplatformy nejsou podle ČTÚ jen pasivní kanály obsahu. Jejich doporučovací algoritmy aktivně sledují, co uživatele zaujme nejdéle, a podle toho servírují další obsah. U dospělého člověka to může být sporná záležitost, u dítěte jde o vážný problém.

Výsledkem je, že dítě, které si pustí jedno krátké video, může být za hodinu ponořeno do proudu stále extrémnějšího obsahu – násilného, erotického nebo ideologicky vyhroceného – aniž by vědomě o cokoliv žádalo. Algoritmus prostě podává to, co funguje.

Zvláštní kategorií je takzvaný brainrot obsah, který zaplavuje platformy určené i těm nejmenším. Jde o videa postavená na extrémně rychlém střihu, přehnané stimulaci a absenci jakéhokoli smysluplného sdělení. Výzkumy naznačují, že pravidelná konzumace takového obsahu může negativně ovlivňovat schopnost soustředění a celkový kognitivní vývoj dítěte.

Hry jako sociální sítě v přestrojení

„Rodiče většinou znají sociální sítě, ale neuvědomují si, že řada běžných a na první pohled neškodných her už je také v podstatě sociální sítí," upozorňuje lektor Telekomunikační akademie Jaroslav Doležal. Moderní online hry mají herní mechaniky záměrně zjednodušené – těžiště zážitku leží v komunikaci mezi hráči. A právě tady číhá nebezpečí.

Dítě hrající oblíbenou multiplayerovou hru může být zcela přirozeně osloveno cizím dospělým, který ho kontaktuje pod záminkou herní spolupráce. Anonymní prostředí her k takovým kontaktům přímo vybízí a dítě, zabrané do hry, nemá přirozenou ostražitost.

Vedle sociálního rizika představují hry také ekonomickou past. Mikrotransakce – drobné platby za herní výhody nebo kosmetické prvky – jsou navrženy tak, aby se zdály bagatelní. Ve skutečnosti mohou celkové výdaje snadno přesáhnout stovky až tisíce korun měsíčně, aniž si toho rodiče všimnou.

Kyberšikana: ubližování bez fyzické přítomnosti

Kyberšikana není jen online verzí šikany školní. Má vlastní, v mnoha ohledech závažnější rysy. Útočník může zůstat v anonymitě, obsah se šíří nekontrolovatelně a oběť nemá kde hledat únik – mobil nebo počítač má u sebe neustále.

Formy jsou různé: posílání výhružných zpráv, zveřejňování kompromitujících fotografií, koordinované obtěžování skupinou uživatelů nebo vyloučení z online sociálních skupin, které jsou pro dítě důležité. Dopady na psychiku mohou být hluboké a dlouhodobé.

Intimní fotografie a trestní odpovědnost

Jedno z témat, o kterém se mluví nejméně a které je přitom mimořádně závažné, se týká dětské pornografie v rukou samotných dětí. Náctiletí si často neuvědomují, že pořízení vlastní nahé fotografie a její sdílení je nelegální – bez ohledu na to, zda k tomu svolili nebo zda šlo o jejich vlastní iniciativu.

„Děti si mnohdy nebezpečí neuvědomují a pod tlakem okolí nebo s důvěrou v druhou osobu poskytnou intimní materiál, který se pak může nekontrolovatelně šířit a způsobit nevratné následky, včetně obvinění z trestného činu," říká lektor Telekomunikační akademie Václav Linhart. Policie ČR taková obvinění skutečně řeší a mladiství pachatelé jsou postihováni.

Co říká evropská legislativa

Na tato rizika reaguje evropské nařízení o digitálních službách, známé jako DSA. To ukládá platformám povinnost aktivně chránit nezletilé uživatele: zakazuje cílení reklamy na základě profilování dětí a omezuje používání manipulativních prvků uživatelského rozhraní – tedy těch chytrých designových triků, které uživatele nutí trávit na platformě víc času, než zamýšleli.

ČTÚ jako koordinátor digitálních služeb v České republice je připraven dohlížet na dodržování těchto pravidel. Zásadní problém ale spočívá v tom, že k účinnému výkonu dohledu je nezbytný zákon o digitální ekonomice, který dosud nebyl přijat. Bez něj má úřad ruce svázané.

Podnět na možné porušení povinností ze strany platforem může každý podat prostřednictvím standardních komunikačních kanálů ČTÚ.
 

Co mohou udělat rodiče hned teď

Technická opatření – rodičovské zámky, časové limity nebo bezpečné vyhledávání – jsou užitečná, ale nestačí. Klíčem je rozhovor. Dítě, které ví, že může rodičům říct, co vidělo nebo co se mu přihodilo online, je zásadně odolnější vůči většině popsaných rizik.

Rodiče by se měli zajímat nejen o to, jaké aplikace jejich dítě používá, ale také jak fungují. Hranice mezi hrou a sociální sítí, mezi zábavou a závislostí nebo mezi soukromým a veřejným jsou v online světě tenčí, než se na první pohled zdá.

Zdroj: Český telekomunikační úřad