Den, který stojí za oslavu
Sonda Voyager 1 odstartovala 5. září 1977 z mysu Canaveral. Hranice jednoho světelného dne dosáhla dnes po 49 letech, dvou měsících a 13 dnech letu. NASA čas upřesnila na 5:16:07 ráno východního času, u nás je to 11:16:07 středoevropského času. Ing. Tomáš Přibyl z Hvězdárny a planetária v Brně upozorňuje, že jde o chvíli, kdy je sonda poprvé přesně jeden světelný den daleko.
Samotný okamžik se na sondě nijak neprojeví. Palubní přístroje měří totéž, co den předtím. Důležitý je pro nás, protože žádný jiný lidský předmět se takhle daleko nedostal. NASA k tomu připravila akci pro veřejnost. Lidi po celém světě vyzvala, aby v úterý 17. listopadu po západu slunce vyslali k obloze svítilnou nebo telefonem volací znak sondy VGR v Morseově abecedě. Zítra, ve čtvrtek 19. listopadu, pak pořádá Jet Propulsion Laboratory diskusi o stavu obou sond. Začíná v 18:00 našeho času a bude ji možné sledovat online.
Sonda, která využila příležitosti
Obě sondy Voyager vznikly kvůli neobvykle výhodnému postavení vnějších planet, které se opakuje jednou za 176 let. Voyager 2 odstartovala jako první, Voyager 1 o dva týdny později, díky rychlejší dráze ji ale brzy předběhla. Voyager 1 navštívila Jupiter a Saturn, v roce 1980 pak zamířila pryč od planet. Voyager 2 pokračovala k Uranu a Neptunu.
V únoru 1990 se Voyager 1 ještě jednou ohlédla a vyfotografovala Zemi jako drobnou tečku. Snímek je známý jako Pale Blue Dot. Právě tehdy NASA poprvé začala sondu šetřit a vypnula dvě kamery. V srpnu 2012 sonda jako první v historii vstoupila do mezihvězdného prostoru, tedy za hranici heliosféry, bubliny částic a magnetických polí vytvářené Sluncem. Voyager 2 ji následovala v roce 2018. Obě jsou zatím jediné sondy, které kdy pracovaly mimo heliosféru. Voyager 1 je od roku 1998 nejvzdálenějším lidským výtvorem.
Na palubě veze vzkaz pro případné nálezce, měděnou pozlacenou desku o průměru 305 milimetrů. Obsahuje 115 obrázků v analogovém záznamu, zvuky Země a 55 pozdravů v různých jazycích, od akkadštiny, kterou se mluvilo v Akkadu před 4 500 lety, přes angličtinu a ruštinu až po čínský dialekt Wu. Je mezi nimi i čeština.
Proč se vesmír měří světlem
Světlo je podle našich znalostí nejrychlejší, co ve vesmíru existuje. Letí rychlostí zhruba 299 792 kilometrů za sekundu a platí to pro všechno elektromagnetické záření včetně rádiových vln, kterými s Voyagerem mluvíme. Vzdálenost v kilometrech se při větších číslech stává nepraktickou, proto astronomové raději říkají, jak dlouho by tou cestou světlo letělo.
Pár příkladů, které si lze představit:
- Měsíc je od nás průměrně 384 400 km – světlo tam dorazí za 1,3 sekundy.
- Slunce je 150 milionů km daleko – světlo letí 8 minut a 20 sekund.
- Mars je podle polohy 3 až 22 světelných minut daleko.
- Neptun, nejvzdálenější planeta, je průměrně 4,5 miliardy km daleko, což je zhruba 4 světelné hodiny a 10 minut.
Světelný rok je dráha, kterou světlo urazí za rok, tedy asi 9,46 bilionu kilometrů. Nejbližší hvězdná soustava, Proxima Centauri, je od nás 4,24 světelného roku, tedy přibližně 40 bilionů kilometrů. Galaxie v Andromedě leží 2,5 milionu světelných let daleko. Kilometry už by tu byly jen dlouhá řada nul.
Jeden světelný den je pořád jen začátek
Voyager 1 je asi 173krát dál od Slunce než Země a letí rychlostí zhruba 61 000 km/h. Přesto je to ve vesmírném měřítku zanedbatelné. Nejbližší hvězda je od nás víc než 1 500 světelných dnů. Sonda Voyager potřebovala bezmála 50 let na první z nich.
Hranice jednoho světelného dne také neznamená opuštění sluneční soustavy. Sonda sice překročila heliopauzu, ale pořád je pod gravitačním vlivem Slunce a Oortův oblak ji teprve čeká. Bude jím putovat desítky tisíc let.
Spočítejme to. Při současné rychlosti asi 17 kilometrů za sekundu by Voyager 1 urazila světelný rok za zhruba 17 600 let. Je to přibližně 360krát déle než celá její dosavadní cesta. K Proximě Centauri by letěla kolem 75 000 let, ale tím směrem nemíří.
Její dráha vede kolem hvězdy Gliese 445, známé také jako AC+79 3888, která je od nás přes 17 světelných let daleko. Podle NASA ji sonda za zhruba 40 000 let mine ve vzdálenosti asi 1,6 světelného roku. Hvězda bude v tu chvíli jen vzdálený světelný bod.
Druhá sonda, Voyager 2, bude jeden světelný den od Země v listopadu 2035. Není jisté, že do té doby bude ještě vysílat.
Elektřiny ubývá
Spojení udržují obří antény sítě Deep Space Network na třech místech světa – v Madridu, Goldstone a Canbeře. Vysílač Voyageru má výkon asi 22 wattů, tolik co malá žárovka v lednici, a na Zemi dorazí signál mimořádně slabý. Od této chvíle trvá 24 hodin, než povel dorazí k sondě, a dalších 24 hodin, než přijde odpověď. Suzanne Dodd, vedoucí projektu v JPL, to přirovnala k tomu, že pošlete pozdrav a pak dva dny čekáte na odpověď.
Zpoždění není hlavní starost. Sonda letí téměř desetkrát déle, než se původně plánovalo, a to se na ní podepisuje. Jediným zdrojem energie jsou tři radioizotopové generátory, které mění teplo z rozpadu plutonia na elektřinu. Jejich výkon klesá asi o 4 watty ročně. Inženýři NASA proto šetří, kde se dá: vypínají topení i přístroje a hlídají, aby sonda nevychladla tak, že by jí zamrzlo palivové potrubí.
Při startu nesla Voyager 1 deset vědeckých přístrojů. Dnes jí zbývají dva, a to magnetometr a přístroj na měření plazmatických vln. V dubnu 2026 inženýři vypnuli přístroj LECP, který měřil nabité částice včetně iontů, elektronů a kosmického záření. Dával data od startu v roce 1977 a jeho vypnutí má sondě přidat zhruba rok provozu. Hlavním důvodem byl únorový incident. Při rutinním naklonění sondy 27. února výkon neočekávaně klesl a další pokles by mohl spustit ochranu proti podpětí, která automaticky odstaví některé součásti.
Na začátku září inženýři dokončili operaci nazvanou Big Bang. Vypnuli najednou tři zařízení a nahradili je úspornějšími. Stejný zákrok udělali o šest týdnů dřív na Voyageru 2. Bez něj by NASA musela vypnout další přístroj Voyageru 1 už v létě 2027.
Do kdy s ní budeme mluvit?
V říjnu 2026 se sonda na 48 hodin odmlčela. Síť DSN při dvou plánovaných pokusech 18. a 19. října nezachytila její signál, 20. října se sonda ozvala sama. Zjistilo se, že přestala fungovat jedna skupina trysek a sonda automaticky přepnula na záložní. Je to ochrana proti poruchám. Když počítače rozpoznají potíž, přepnou sondu do bezpečného stavu a pozastaví běžný provoz, aby inženýři získali čas na diagnostiku. Kareem Badaruddin z JPL k tomu řekl, že je to poprvé, co sonda něco takového udělala, a že je třeba počítat s nečekaným. Přesnou příčinu NASA zatím nezná.
Přesné datum, do kterého budeme moct se sondou komunikovat, nikdo nezná. Dodd dříve uvedla, že při velkém štěstí a šetrném provozu by sondy mohly vydržet do třicátých let. Podle dalších zdrojů ale generátory definitivně utichnou kolem roku 2030. Spojení tedy pravděpodobně vydrží ještě několik let, ale ne desetiletí. Až se sonda odmlčí, poletí dál. Bude to tichý poutník, který se hvězdám bude přibližovat po tisíce a miliony let.
Zdroj: NASA, YouTube, NASA, IFL Science, Science Daily