Beton už nemusí sloužit jen jako stavební materiál
Představme si, že by některé stavební konstrukce dokázaly kromě své běžné funkce také ukládat elektrickou energii: Například betonová deska by mohla tvořit úložiště, které se během dne nabije a později poslouží jako zdroj energie pro senzory nebo nouzové osvětlení.
Právě tímto směrem se vydal tým vědců z Charbinského technologického institutu a Čínské akademie věd, který vyvinul nový typ superkondenzátoru na bázi cementu. Zajímavý je především způsob jeho výroby. Výzkumníci dokážou vytvořit funkční elektrody pomocí 3D tisku a nanášet je přímo na betonový podklad. Nemusí tedy vyrábět samostatné úložiště energie, které se následně připevní ke stavební konstrukci. Může se stát přímo součástí samotného stavebního prvku.
Mohlo by vás zajímat
Kutil si doma postavil vlastní elektrárnu. K napájení využívá 1000 vyřazených baterií z notebooků
Tajemství se skrývá v uhlíkových nanotrubičkách
Základem nové technologie je speciální směs cementu, uhlíkových nanotrubiček a průmyslových sazí. Uhlíkové nanotrubičky jsou mimořádně tenké struktury z uhlíku, které mají zajímavé elektrické vlastnosti. Společně se sazemi pomáhají vytvořit vodivou síť potřebnou pro fungování elektrod. Výzkumníci jednotlivé složky smíchali do podoby pasty, kterou lze zpracovávat pomocí 3D tiskárny. Ta následně nanáší materiál na betonovou desku v přesně navrženém vzoru.
Tvar elektrod má zásadní význam pro účinnost celého zařízení. Vědci proto zvolili specifické uspořádání, při kterém do sebe jednotlivé části elektrod geometricky zapadají, ale elektricky zůstávají izolované. Tato konstrukce zkracuje vzdálenost, kterou musejí překonávat ionty při nabíjení a vybíjení. A právě to zlepšuje vlastnosti superkondenzátoru.
Jak může cement ukládat elektřinu?
Na první pohled to může působit až neuvěřitelně. Cement přeci není materiál, který bychom běžně spojovali s elektřinou. Podstatnou roli však hraje jeho vnitřní struktura. Při tvrdnutí cementu vzniká pórovitá struktura. Póry mohou obsahovat vodu s rozpuštěnými ionty, které umožňují přenos elektrického náboje uvnitř materiálu. A uhlíkové příměsi vytvářejí vodivou strukturu elektrod.
Kombinace vodivých uhlíkových materiálů a iontů v pórech cementu umožňuje vytvořit superkondenzátor, který dokáže elektřinu ukládat a následně ji znovu uvolňovat. Aby materiál fungoval jako úložiště, musí mít odpovídající složení a konstrukci elektrod.
Přínosné je i to, že přidání nových příměsí nemusí automaticky znamenat výrazné zhoršení vlastností stavebního materiálu. Podle výsledků výzkumu dosáhla testovaná směs v porovnání s běžným betonem používaným například pro desky nebo schodiště srovnatelné pevnosti v tlaku. To je pro případné budoucí využití ve stavebnictví důležitý parametr.
Tři superkondenzátory už dokázaly rozsvítit LED
Použitelnost technologie výzkumníci ověřili také praktickým experimentem. Na betonovou desku vytiskli tři superkondenzátory, které následně elektricky propojili. Takto vytvořená sestava dokázala napájet malou sestavu LED diod.
Je to důkaz, že nová technologie skutečně dokáže elektrickou energii ukládat a dodávat. Zatím ale nejde o zařízení, které bychom mohli použít jako běžný domácí akumulátor. V dostupném popisu se neuvádí kapacita úložiště, kterou by šlo porovnat například s baterií pro fotovoltaickou elektrárnu střešního typu. Skutečný potenciál technologie pro širší nasazení bude nutné dále ověřovat.
Mohlo by vás zajímat
Baterie, která vydrží tisíce let. „Nekonečný“ zdroj energie odolá teplotám od -100 do 200 °C
Superkondenzátor není baterie. V čem se liší?
Právě zde je důležité vysvětlit zásadní rozdíl. Běžné akumulátory (například lithium-iontové baterie) ukládají energii elektrochemickou reakcí. Superkondenzátory pracují na jiném principu. Elektrický náboj se v nich ukládá zejména na rozhraní elektrod a elektrolytu. To přináší několik zajímavých vlastností.
Superkondenzátory se dokážou velmi rychle nabíjet a vybíjet a obvykle vydrží podstatně větší počet nabíjecích cyklů než běžné baterie. Mají ale jedno důležité omezení: Ve srovnání s bateriemi zpravidla uloží výrazně méně energie při stejné hmotnosti nebo objemu. Proto se hodí spíše tam, kde potřebujeme energii rychle přijmout nebo krátkodobě dodat.
Jde například o vyrovnávání krátkých výkonových špiček, zálohování některých elektronických obvodů nebo napájení zařízení s malou spotřebou. Z našeho pohledu je proto lepší vnímat nový cementový materiál jako doplněk klasických akumulátorů, nikoliv jako jejich přímou náhradu.
K čemu by se dal využít v praxi?
Jednou z možností budoucího využití je nouzové osvětlení. Představme si například stavební prvek, který obsahuje integrované úložiště energie a dokáže po určitou dobu napájet malé LED svítidlo.
Dalším uplatněním může být krátkodobé napájení senzorů zabudovaných přímo do stavebních konstrukcí. Ty mohou sledovat například provozní nebo okolní podmínky a odesílat naměřené údaje. Při nízké spotřebě a s vhodným zdrojem energie pro dobíjení může integrovaný superkondenzátor pomoci překlenout období výpadku.
Výhodou je především spojení stavební konstrukce a energetického úložiště do jednoho celku. Nemuseli bychom tedy vždy hledat prostor pro samostatný akumulátor nebo další napájecí zařízení. Zatím ale jde o hypotetické scénáře, nikoliv připravené komerční produkty.
Mohlo by vás zajímat
Čína opouští lithium a zaměří se na nové typy baterií. Může to změnit budoucnost elektromobilů
V mrazu se objevuje první problém
Nová technologie však má svá omezení. Jedno z nich souvisí s nízkými teplotami. Podle výsledků testů začíná výkon cementového superkondenzátoru klesat zhruba při teplotě -18 °C. Při běžných teplotách naopak vykazoval stabilní chování.
Vliv teploty je ve stavebnictví důležitým ukazatelem. Venkovní konstrukce totiž mohou být vystaveny značným teplotním výkyvům, silné zimní mrazy nevyjímaje.
Výzkumníci se proto chtějí zaměřit také na zvýšení odolnosti materiálu vůči extrémnímu chladu. Dlouhodobá spolehlivost v reálných podmínkách bude jedním z faktorů, které rozhodnou o budoucnosti celé technologie.
Podobný nápad už dříve představili vědci z MIT
Myšlenka využít cement jako prostředek pro ukládání elektrické energie není úplně nová. Podobný výzkum už dříve představili také vědci z amerického Massachusettského technologického institutu (MIT). Vyvinuli superkondenzátor založený na kombinaci cementu, vody a průmyslových sazí.
Podle tehdejších teoretických propočtů by blok o objemu přibližně 45 metrů krychlových mohl dosahovat kapacity až 10 kWh. To už je množství energie, které může v závislosti na spotřebě domácnosti představovat zajímavou krátkodobou rezervu.
Výzkumníci tehdy zmiňovali využití například v základech budov nebo při stavbě silnic s integrovanými technologiemi pro bezdrátové nabíjení elektromobilů. Je ale důležité zdůraznit, že šlo pouze o odhad potenciálu technologie, nikoliv o běžně dostupný stavební výrobek. Sami výzkumníci z MIT upozorňovali, že k praktickému využití bude potřeba další vývoj.
Budeme jednou ukládat elektřinu do základů domu?
Představa domu, jehož základy zároveň fungují jako zásobník elektrické energie, je bezpochyby lákavá. Do budoucna by podobné technologie mohly rozšířit možnosti, jak elektřinu ukládat přímo v místě její spotřeby. Zatím ale zůstává řada otevřených otázek: Například bude potřeba ověřit skutečnou kapacitu při větších rozměrech, dlouhodobou životnost, chování v různých klimatických podmínkách i ekonomickou návratnost.
Stejně důležité je vyloučit snížení bezpečnosti a spolehlivosti stavebních konstrukcí. Nový výzkum přesto ukazuje zajímavý směr: Stavební materiály budoucnosti možná získají i další praktické funkce. A ukládání elektrické energie by mohlo být jednou z nich.