Modrý paprsek slaví 20 let. Z Blu-raye byl vítěz formátové války, ale poražený digitální éry

Většina z nás už spokojeně žije ve světě bez fyzických médií. Streamujeme, případně data ukládáme na SSD ukryté v útrobách našich počítačů, telefonů nebo chytrých hodinek. Nákup hranatých krabiček s kulatými disky vymizel z videoherní i filmové branže. 

Milovníci starých časů si však mohou tuto kratochvíli ještě u největších titulů dopřát, pokud tedy mají externí mechaniku, tu správnou verzi herní konzole nebo stolní Blu-ray přehrávač.

Není to překvapení, že už pár let poté, co Blu-ray vyhrál svou velkou bitvu s konkurenčním formátem HD DVD, se začalo mluvit o Pyrrhově vítězství. Všechno díky rozmachu internetu a čím dál tím silnějším datovým dálnicím spělo k digitální éře, v níž budou fyzická média nadbytečným kouskem skládanky. 

Před dvaceti lety bylo nemyslitelné, že byste 25 GB vláčeli z jednoho místa na druhé po internetu. Dnes spokojeně stahujeme videohry, které mnohonásobně převyšují kapacitu jednovrstvého i dvouvrstvého Blu-ray disku.

Rozjezd nového formátu s modrým laserem

Formát Blu-ray byl oficiálně uveden v život 19. června 2006. Ale už o šest let dříve japonské Sony představilo prototyp DVR Blue, z něhož se o rok později stal Blue Disc a nakonec na podzim 2001 oficiálně Blu-ray. 

Tato technologie vycházela z nového modrého laseru, který uměl číst datově hustší záznam na polykarbonátovém disku.

Základem při jeho návrhu byla zpětná kompatibilita s CD a DVD. Blu-ray ukládal data ve stopách tvaru spirály do hloubky 0,1 mm pod povrch disku, DVD až 0,6 mm pod povrch. To umožnilo i vznik hybridních DVD/Blu-ray disků.

Od autorů DVD přišla konkurence v podobě formátu HD DVD. Organizace DVD Forum si nejdřív myslela, že vystačí s původním laserem a bude díky novějším komprimačním metodám filmy ve vysokém rozlišení (Full HD) dávat na tradiční DVD-9 disky, ale nakonec přišla s novým řešením o jedné (15 GB) a dvou (30 GB) vrstvách. Nutno dodat, že Blu-ray nabídl kapacity 25 a 50 GB.

Blu-ray vs. DVD aneb začátek války formátů

Ještě začátkem roku 2005 se obě strany snažily dohodnout, aby předešly zdlouhavé a nákladné formátové válce. Sony o nich věděla své, protože jich několik prohrála (VHS vs. Betamax a MMCD vs. SD karty, u Video8/Hi8 a MiniDisc formátů lze mluvit o remízách, v případě DVD-Audio vs. SACD nevyhrál nikdo).

K dohodě ale nedošlo. I proto, že na stranu HD DVD se přidal Microsoft, který se Sony soupeřil ve vývoji videoherních konzolí.

Ty nakonec válku rychle rozhodly, protože Sony svůj Playstation 3 prodávala s integrovanou Blu-ray mechanikou, kdežto Xbox 360 nabízel HD DVD mechaniku pouze jako příplatkovou expanzi. 

Sony sice na prvních konzolích tratila neuvěřitelných 300 dolarů za kus, ale nabídla cenově dostupný Blu-ray přehrávač (zhruba za polovinu toho, co stál vlajkový stolní přehrávač od Samsungu), což se projevilo na prodejích. 

V USA převálcoval Blu-ray, co do prodaných zařízení schopných formát přehrát, konkurenční HD DVD zhruba dvě ku jedné, v Evropě dokonce tři až čtyři ku jedné. 

Blu-ray sice vyhrál, ale zlatou éru už nezažil

Jaká je situace dnes? Blu-ray disky s filmy ve Full HD doplňují také Ultra HD Blu-ray (kapacita 100 GB) s tituly v rozlišení 4K. 

Pro sběratele jde o možnost mít snímek ve vrcholné formě: v nejvyšším možném datovém toku, ať už se jedná o video či audio. 

Na kvalitní televizi či projektoru onen rozdíl proti verzím ze streamu jednoznačně poznáte, ale pocítí ho i vaše peněženka. I proto nikdy Blu-ray nezažil zlatou éru jako jeho předchůdce DVD, který byl v nultých letech velkou oporou hollywoodského účetnictví.

Jednak se spousta lidí spokojila s DVD, protože neobměnila své televize tak rychle, jak se očekávalo. Jednak i k nám dorazily atraktivní balíčky kabelových televizí s desítkami filmových kanálů. Následně přišly i cenově dostupné streamovací platformy, které zasadily fyzickým médiím poslední ránu z milosti, tak jako kdysi empétrojky a Spotify efektivně zabily trh s kompaktními disky.

Zdroj: autorský text, redakce Chip.cz